vrstevnice vrstevnice

Oblíbené

1 571 oblíbených alb 27 oblíbenců

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vkuc
16 komentářů
  • 31.5.2015
  • 38 zobrazení
  • 2
  • 1616
hajenas
Kategorie: domapříroda
více  Zavřít popis alba 
109 komentářů
  • březen až duben 2018
  • 81 zobrazení
  • 24
  • 109109
hajenas
Žlutice jsou poprvé zmiňovány koncem 12. století, největšího rozkvětu dosáhly za renezance. V 2. polovině 17. století byl postaven barokní zámek na místě původního hradu. Od poloviny 19. století do r. 1948 byly Žlutice sídlem soudního okresu.
více  Zavřít popis alba 
98 komentářů
  • červen 2017
  • 101 zobrazení
  • 20
  • 9898
slavikbezruze
více  Zavřít popis alba 
165 komentářů
slavikbezruze
více  Zavřít popis alba 
226 komentářů
waverka
více  Zavřít popis alba 
246 komentářů
bugabooess
WIKI:
Žitavské hory (Zittauer Gebirge) jsou severní částí Lužických hor ležící na území Německa. Bývaly součástí zemí Koruny české, dnes patří ke Svobodnému státu Sasko. Na jejich území je chráněná krajinná oblast. Centrem oblasti je město Žitava.Původně zde žili Lužičtí Srbové.Území patřilo do Horní Lužice, která byla dlouho součástí zemí Koruny české. Největšímu z měst, Žitavě, udělil český panovník Přemysl Otakar II. městská práva, český král Karel IV. v roce 1365 přivedl na Oybin řád celestýnů.
V r. 2008 jsem z této oblasti zveřejnila na rajčeti 1. album: http://bugabooess.rajce.idnes.cz/080823_Via_Sacra_-_Luzice_-_Petrovice
více  Zavřít popis alba 
384 komentářů
slavikbezruze
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 3.10.2015
  • 33 zobrazení
  • 5
  • 1414
50plus
Ve středu 19/7 podle předpovědi nemělo pršet. Jen mělo být horko a prádelnové dusno. Prostě (pro mě) skoro ideální podmínky pro delší cyklotůru terénem. Vybral jsem si krajinu skalek a zvláštních kamenů na Jesenicku, resp. na Žihelsku. Kromě kamenů mě zaujaly i malé vesničky, které dělaly dojem, jako by se v nich čas zastavil někdy v polovině devatenáctého století. Najel jsem jen několik málo desítek kilometrů, ale většinou zcela mimo civilisaci i mimo turisty. A to se počítá. Rudolf.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2017
  • 80 zobrazení
  • 0
  • 00
slavikbezruze
124 komentářů
slavikbezruze
(Zoo Chleby-poblíž Nymburku)
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
64 komentářů
  • 18.7.2012
  • 143 zobrazení
  • 1
  • 6464
slavikbezruze
VAROVÁNÍ:I V DEŠTI!
Kategorie: městazvířata
více  Zavřít popis alba 
320 komentářů
slavikbezruze
(fotky jsou podle počasí)
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
309 komentářů
vkuc
Vodní nádrž Švihov (známá spíše pod nesprávným názvem vodní nádrž Želivka) je vodárenská nádrž na řece Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro téměř celou středočeskou oblast včetně Prahy. Jedná se o největší vodárenskou nádrž v České republice a ve střední Evropě.

Výstavba začala v roce 1965 a byla dokončena roku 1975. Přímá zemní hráz dosahuje výšky 58 metrů, délka koruny hráze činí 860 m. Vodní tunel Želivka, který přivádí vodu z nádrže do Prahy a byl dokončen v roce 1972, je jedním z nejdelších tunelů světa s délkou 51 km. Průměr tunelu je 2,6 metru. Zásobuje nejen Prahu, ale i velkou část Středočeského kraje a voda teče samospádem.

Zatopené mosty na vodní nádrži Švihov na řece Želivce jsou zajímavou a v České republice ojedinělou industriální stavbou. Mosty, které dříve překlenovaly údolí Sedlického (most u Borovska) a Sedmpanského (most u Hulic) potoka, měly být původně součástí autostrády Plzeň – Košice. Jejich stavba započala za doby protektorátu a byla iniciována vůdcem německé říše, proto jsou mnohdy označovány jako Hitlerovy mosty. Stavět se začalo roku 1939, avšak z ekonomických důvodů byla stavba zastavena hned o tři roky později a do konce války již nebyla obnovena. Po válce se navázalo na stavební práce a mosty byly roku 1950 zkolaudovány. Jednalo se však jen o samotné mosty bez jakýchkoliv příjezdových komunikací. O několik let později padlo rozhodnutí vybudovat na řece Želivce zásobárnu pitné vody pro Prahu, což v podstatě znamenalo odsouzení mostů k postupnému chátrání bez toho aniž by po nich projel jediný automobil.

Most přes údolí Sedlického potoka o délce 120 metrů a šířce 22 metrů byl postaven téměř 100 metrů nade dnem Sedlického potoka. Když se v šedesátých letech rozhodlo o dostavbě dálnice, padlo i rozhodnutí o výstavbě gigantické vodní nádrže Švihov, obrovské zásobárně pitné vody pro hlavní město Prahu. Dálnice musela zatopené údolí obejít - přehrada byla dokončena v roce 1976 a obrovské oblouky Borovského dálničního mostu pomalu pohltila hluboká voda a nad hladinou zůstala z nádherného železobetonového mostu jen malá část vrcholu oblouku a konstrukce mostovky - cca 2 metry. Dnes sice jeho začátek směrem od Prahy sahá téměř ke břehu a dá se na most vlézt, ale směrem k Brnu končí uprostřed hladiny a tak most vypadá jako obrovské přístavní molo.

O trochu více štěstí než most přes Sedlický potok měl most přes Sedmpanský potok, kterému voda zaplavila jen část pilířů, ale i on byl navždy odsouzen k potupné záhubě - pomalu se rozpadat a přitom nikdy nebýt využit. Severní konec mostu se pomalu hroutí zásluhou chybějícího náspu, o který by se opěra vzepřela, jižní konec zase zarůstá lesem - na tento konec mostu navazuje nedokončený zářez skrz lesní hřeben a ten je dnes také zarostlý stromy.

Dálniční most u Sedlic byl postaven místo mostu v Borovsku. Trasa dálnice D 1 byla totiž (na rozdíl od původních předválečných propozic) nově odkloněna k obci Sedlici, asi 900 metrů proti proudu potoka, kde je nový most přes údolí Sedlického (někdy též Čechtického) potoka.
Most má tři pole - 54 metrů, 75 metrů a znovu 54 metrů. Hlavní nosnou konstrukci tvoří sdružený rám. Výška pilířů nad nejvyšším vzdutím přehrady je 25 metrů.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • květen 2015
  • 121 zobrazení
  • 0
  • 22
slavikbezruze
více  Zavřít popis alba 
598 komentářů
50plus
V inkriminovanou neděli jsme se ve čtyřech vydali na delší cyklovýlet usínající podzimní krajinou. Neděle byla výjimečně zvolena proto, že celou předchozí sobotu jak - tvrdila správně předpověď - lilo jako z konve a neděle měla být bez srážek. Jako výchozí bod byl zvolen Železný Brod. Původně jsme chtěli vlakem do Tanvaldu, ale železnice Praha-Tanvald podléhá nekončící úsekové opravě a kola až do Tanvaldu nebere. Před desátou jsme ve čtyřech vyrazili od nádraží (275 m) po asfaltce na vesnici Koberovy, ležící v úzkém údolí. V jednom domě tam v inverzním počasí asi topili petlahvemi, takže jsme byli rádi, když jsme z této „plynové pasti“ vyjeli na modrou turistickou do otevřené krajiny zalité dopoledním podzimním sluncem. Úzká pěšinka vedla pod zříceninu skalního hradu Rozštejn. Ten jsme jaksepatří „prolezli“. Pokračovali jsme střídavě po cyklotrasách a turistických stezkách přes Karlovice a vylidněné lázně Sedmihorky do k zámku na Hrubé Skále. Tam se konalo větší občerstvení s teplou klobásou a pivem. Pak se jelo klidnou krajinou dál k Věžickému Rybníku, kolem Pleskotského Mlýna přes Libošovice, památkovou vesnici Vesec údolím Plakánku k rozcestníku Střehom. Tam se od nás oddělil jeden účastník s tím, že jede ke svému autu někam k Bakovu. Po úzkých asfaltkách se pak ve třech jelo kolem Sobotky na Osek do vesnice Kdánice a odtud po asfaltu přes Dolní Bousov a Rabakov do vesnice Ledce. Z ní jsme za zbytkového podvečerního světla dojeli zpevněnou lesní cestou do Jabkenic, kde jsme se vycvakli před památníkem Bedřicha Smetany. Nasadili jsme cyklosvětla. Teď už za tmy jsme po asfaltu šlapali do Loučeně, kde jsme v jedné z mála otevřených hospod dali menší občerstvení. Následovala vesnice Krchleby, Milovice a Lysá nad Labem. V místním pennymarketu se doplnily zásoby vody a zahnal večerní hlad. Také se tam od nás oddělil další cyklocestovatel a ve 20.25 nastoupil do pantografu na Prahu, aby stihl navazující vlak do Kladna. Ve dvou jsme za úplné tmy jeli dál lesem kolem sochy Svatého Václava k lávce přes Labe do liduprázdných Ćelákovic k nádraží. Můj „zbývající spolubojovník“ tam ve 21.34 nastoupli do pantografu, aby v Praze stihl navazující vlak. Já jsem se rozhodl z jakéhosi hnutí mysli dojet do Prahy po svých. Úsek Čelákovice-Praha jsem „levitoval“ tichou noční krajinou silničkami bez aut až dom. Ten dojezd byla za panujícího úplného bezvětří nádherná osamělá jízda mlžným večerem, svým způsobem meditace na kole. Nicméně v cíli ve 22.30 jsem toho měl tak akorát a docela rád jsem skončil ve sprše a v posteli. Bylo to krásné a bylo toho dost.

Rudolf.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 20.11.2016
  • 86 zobrazení
  • 0
  • 00
hajenas
Krátká odpolední vycházka v historickém středu města.
více  Zavřít popis alba 
183 komentářů
  • květen 2014
  • 128 zobrazení
  • 9
  • 183183
waverka
více  Zavřít popis alba 
522 komentářů
waverka
tolik sněhu zde již mnoho let nebylo a má padat další
více  Zavřít popis alba 
263 komentářů
waverka
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
waverka
více  Zavřít popis alba 
473 komentářů
waverka
více  Zavřít popis alba 
137 komentářů
  • červen 2011
  • 354 zobrazení
  • 2
  • 137137

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama