20200405 Podél Litovického potoka
Byla slunečná neděle, tak proč sedět doma. Nejprve jsem ale musela zadělat na chleba, protože kvásek byl tak akorát připravený. No a pak jsem mohla vyrazit.
Tentokrát jsem zvolila cestu podél Litovického potoka. Původním plánem bylo držet se co nejvíce toku, ale... Ale nejdřív jsem se musela dostat k prameni.
Do Hostivice jsem to vzala klasicky podél letiště.
V Hostivici jsem se nezdržovala a pokračovala jsem dál k Litovické tvrzi.
Výklenková kaplička z počátku 19. stol. s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého. Na počátku 20. stol. byla dostavěná zvonička, která nahradila původní zvoničku stojící do té doby na návsi a byl do ní umístěn zvon s reliéfem sv. Václava z r. 1816. Původní zvon byl za 2. světové války rekvírován. Po válce byl pořízen nový zvon, který je ve zvoničce až do současnosti.
Litovická tvrz - tvrz s prvky francouzské gotiky byla založena kolem roku 1330 Janem z Dražic. V polovině 16. století byla upravena renesančně a o sto let později v duchu baroka. Postupně se z tvrze stala sýpka. Později bylo přízemí klasicistně upraveno na byty.
I přes stavební úpravy si tvrz zachovala gotický charakter. Dochoval se gotický sklep, okna nebo krby. V současnosti je v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupná.
Poutní cesta do Hájku - vznikla v letech 1720 - 26. Vedla ze Strahova do Hájku a měla 20 zděných kapliček.
Františkánský klášter v Hájku - objekt byl vybudován jako výraz vděku za narození syna Floriána Jindřicha Žďárského v roce 1623. Šlo o první loretánskou kapli v Čechách podle plánů Karla Luraga a Jana Dominika Orsiho. Následně se stala vyhledávaným poutním místem a inspirací pro vznik pražské Lorety.
Až do r. 1950 sloužil Hájek výchově a duchovní přípravě řeholníků v juvenátu a noviciátu. Po roce 1950 pak bylo v klášteře vojenské skladiště. V dnešní době je opět v majetku řádu Františkánů a slouží původnímu účelu. Resp. bude sloužit až bude dokončena rekonstrukce. Objekt je možné navštívit během některé z četných poutí v průběhu celého roku.
A když už máme to jaro, tak trošku jarního kvítí.
U tohoto křížku opouštím silnici Hájek - Úhonice. Jsem na nejvyšším bodě dnešního výletu. Odteď už pojedu jen a pořád s kopce :o)))
A tady musím odbočit i z vyasfaltované polňačky vedoucí na Chýni.
Naštěstí je tu pěšina.
A cedule u čerstvě vysázených stromků naznačuje, že bych se opravdu mohla nacházet v blízkosti prameniště.
Podle mapy by Litovický potok měl pramenit někde tady. Pravda, domek "na kuřích nožkách" sice vypadá dost omšele, ale deska pod ním vypadá jako "studna" a oplocení také o lecčems vypovídá. A já si představovala studánku s pramínkem čerstvé vody...
Podle stop na povrchu byl si tipla, že potok vede někde tady, ale je zatrubněn v podzemí.
A tohle vypadá na bývalou jímku, která stahovala vodu z místních pramenů.
Další směr toku potoka lze vypozorovat jen podle ochranného biotopu.
Potok je sice pod zemí, ale jet se podél něj dá :o)))
Tak teď si připadám jak v severské zemi.
Modříny se začínají probouzet.
Kudy dál... Nejprve jsem zvolila horní cestu, ale bylo to jako v pohádce - snadná cesta vede do záhuby. Tahle vedla do polí.
A tak hurá do lesa.
Nakonec to ale byl velmi příjemná stezka.
Železniční viadukt na okraji Chýně.
Tady jsem prvně zahlédla Litovický potok.
Podle stavu lesa to v okolí vypadalo na mokřady, ale to možná bylo. Dneska tady bylo sucho.
Za viaduktem se potok ještě na chvilku ztrácí.
Tady už ale vede docela široká cesta podél potoka. Místy zpestřená kamenitými úseky.
Zhruba po kilometru už se objevuje malý potůček.
A je tu první z kaskády rybníků. Tenhle se jmenuje Bašta.
Další úsek cesty byl parádní.
A dokonce tu kvetl podběl.
Zlatá brána otevřená...
Tahle mě dovedla ke Strahovskému rybníku.
Troška zbytečných informací.
Nádhera. Klid, ticho a sluníčko. Co víc si člověk může přát. Kolem rybníka je upravená odpočinková zóna, takže je pravděpodobné, že se tady v létě dá i koupat. A to jsem si myslela, že takový rybník už v našem Západním PříPraží není.
Cestička po hrázi.
Pokračuji na Břve.
Litovický potok je vlevo a podle porostu tu bývaly mokřady. Teď je všude jen seschlé rákosí.
Malý rybníček bez jména před Břevským rybníkem.
Ne, tahle cedule mě nevyděsila.
Tenhle strom ale už trochu jo. Nicméně projela jsem.
Přítok Litovického potoka do Břevského rybníka. Tady spíš vypadá jako stoka...
Břevský rybník.
Na protější straně býval vyhlášený kemp a jezdili se sem koupat lidé ze širokého okolí.
Dneska už jsou tady jen zbytky budov. Tohle zřejmě bývala recepce.
Bývalé zázemí kempu teď obývají bezdomovci.
A tady stávaly chatky.
Nejzachovalejším pozůstatkem kempu je molo v rybníce.
A tady jsou současní obyvatelé - vesele si tu vegetují a grilují. A ani nemusí platit ubytování...
Ze Břví se dá jet podle potoka lesní pěšinou.
A za chvíli jsem na hrázi dalšího rybníka - tenhle se jmenuje Kalý.
Z hráze sjedu kolem betonové výpustě...
zase na lesní cestu podél potoka.
Kousek po asfaltové cyklostezce ze Břví na Hostivici.
A tady už zase trošku přírody. Vpravo vede Litovický potok, vlevo je rameno, které napájí Litovický rybník.
Litovický rybník.
Ptačí pozorovatelna.
A dál zase podél potoka.
U výpustě z rybníka opouštím cestu...
a vrhám se do lesa. Nebyla jsem si jistá, kam dojedu, ale odvážnému štěstí přeje :o)))
Z lesíka jsem sjela na pěšinu podél potoka.
Na okraji Hostivice hlídá Litovický potok vodník.
Příjemně upravené meandry v Hostivici. Vedle vede asfaltová cyklo/pěšo cesta.
Dudlíkovník.
Stezka mě bezpečně dovede na náměstí v Hostivici. Hlavní dominantou je tady bezesporu zámek, který vznikl přestavbou staršího raně barokního zámečku v letech 1734–36 podle návrhu architekta Václava Špačka s cílem vytvořit hraběnce Toskánské odpočinkové místo při cestě z Buštěhradu do Prahy. 
Zámek je dvoupatrová budova s obdélnou pavilónovou nástavbou. V bývalém hlavním sále a na zdech nástavby se dochovaly zbytky fresek s výjevy z bitvy na Bílé hoře. 
Na budovu zámku, v kterém dnes sídlí městský úřad, navazuje barokní panský dům z 18. stol. s mohutnou sýpkou.
Jo, je doba covidová...
Před zámkem stojí 9 m vysoký pískovcový mariánský sloup z r. 1734. Sloup nechala postavit majitelka panství Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská, jako poděkování za ochranu před morem a hladem. V jeho spodní části jsou na římse čtyřhranného soklu umístěny sochy čtyř světců. Pravděpodobně se jedná o sv. Vavřince, Kateřinu, Víta a Floriána. V rámci živelného ničení sakrálních památek na počátku 20. století byly totiž sochám na sloupu zuráženy ruce, ve kterých držely své původní identifikační atributy.
Na vrcholové desce je z východní strany směrem k faře reliéf prosebnice, který představuje Pannu Marii Polickou. Na západní straně se nachází plastická kopie oltářního obrazu z kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře v Praze.
Obraz Panny Marie na mariánském sloupu je obrácen směrem k faře. Vedle ní stojí kostel sv. Jakuba. Ten byl původně zbudován v románském slohu ve 13. stol. R. 1631 jej vypálili Švédové a Sasové, při obnově v letech 1662-63 byla přistavěna věž. Později byl několikrát upravován. Hlavní oltář pochází z r. 1736.
Sousoší sv. Františka z Assisi a sv. Jana Nepomuckého před vchodem do kostela. Do roku 1928 stálo sousoší na mostě karlovarské silnice přes Jenečský potok, po rozšíření mostu bylo přemístěno sem. Mezi dvojicí světců je umístěn litinový kříž s tělem Krista na kamenném podstavci pocházející z roku 1838.
Samozřejmě nesmí tady chybět ani památník obětem 1. a 2. SV. Pomník 45 hostivickým obětem 1. SV byl odhalen 23. července 1922. Modeloval jej sochař E. Kodet a vytesal R. Ducháček. Znázorňuje padlého praporečníka, nad nímž se tyčí klečící matka s rukama sepnutými k modlitbě a stojící zarmoucená žena se třemi sirotky. Po roce 1945 přibyla na pomníku jména obětí 2. světové války.
Při výročí bitvy u Zborova byla do pomníku v červenci 1937 uložena prsť z bojišť, na kterých bojovali českoslovenští legionáři.
Náměstím končí úpravy v okolí potoka, takže dál je zase otázka kudy...
Ale dá se. Je tady vyšlapaná pěkná pěšinka.
A za další silnicí vede dokonce asfaltová cyklostezka.
Ta se ale nakonec ukázala být dlouhá "jen" cca 300 metrů - vedla k trati a zase zpět do Hostivice. No a Litovický potok mi mizel pod tratí dál ku Praze.
Vracet se mi nechtělo, tak jsem nakonec našla stezku, po které jsem vylezla nahoru na hlavní silnici do Prahy.
Pod železničním viaduktem jsem se musela doslova protáhnout. Naštěstí ale dneska nebyl moc velký provoz.
A dál už jsem zase mohla jet podél potoka - pravda, tady ta pěšina byla trošku imaginární, ale byla. Potok tu krásně meandruje a je vidět, že tady se opět investovalo do úpravy okolí. Ani se nezdá, že vlevo mimo fotku vede hlavní tah z Hostivice na Prahu.
A je tu další z řady rybníků - rybník Strnad.
Stavení na břehu rybníka je bývalý Peterkův mlýn. Dnes už by tu mlýn nehledal nikdo.
Pod nohama mi neustále cosi šumělo a když jsem se podívala na vodní hladinu, nestačila jsem se divit. Zdá se, že rybník je i chovný.
Je to volavka... není to volavka... Každopádně to byl docela velký pták.
Dále nebylo zbytí a kousek se muselo po hlavní na Prahu. Naštěstí jsou tu krajnice, takže se dá jet celkem v poho. Pokud teda nejede kamion...
Ne, tohle není další rybník, to je hráz rybníka Strnad.
Litovický potok pokračuje dál směrem k Ruzyni.
Tady jsem z hlavní mohla sjet a pokračovat zase po klidnější cestě.
Retenční nádrž Jiviny. Momentálně je vypuštěná.
Přepad z hráze a Litovický potok pokračuje dál.
Podél potoka se tak nějak nedalo, tak jsem musela po cestě.
Před Ruzyní.
Pomník obětem 1.SV na Starém náměstí v Ruzyni.
Kubrův statek - patří k nejstarším hospodářským usedlostem v Ruzyni. První zmínka pochází z roku 1568. Majitelé statku patřili mezi významné rody v okolí, jeho příslušníci byli od 18. století ruzyňskými rychtáři a vlastnili statky nejen v Ruzyni, ale i ve Stodůlkách. 
Původně barokní, později klasicistně upravený, statek tvořily čtyři samostatné budovy a ohrazení, dodnes se dochovala pouze obytná budova a stodola. Zbývající budovy ustoupily výstavbě dnešního hotelu. Zajímavostí jsou také sluneční hodiny nad barokní bránou a dřevěná pavlač.
Nelze přehlédnout ani věznici v Ruzyni. Litovický potok pod ní na chvíli mizí pod zem do potrubí.
Kolem věznice. Tuhle zkratku jsem neznala.
Za věznicí se už zase dá jet podél potoka. Korytu je tu krásně upravené a meandruje mezi místní zástavbou.
Kolem obory Hvězda.
Liboc.
Rybník Terezka - ten není na Litovickém potoce. Ten pouze protéká kolem. Byl zbudován v roce 2018 na místě bývalých ilegálních skládek a rozpadlých staveb. Napájí jej potok Světluška přitékající z rybníku Ve Hvězdě.
Něco "zbytečných" informací.
Míříme k Libockému rybníku. Tady je koryto zase již bez větších úprav.
Úpravy jsou patrné až před Libockým rybníkem.
Klasika - Libocký rybník zvaný "Libočák" s Libockým kostelíkem sv. Fabiána a Šebastiána.
Něco málo o rybníku.
Litovický potok mizí pod viaduktem Buštěhradské dráhy a dál protéká zahrádkářskou kolonií.
Potkám se s ním až za zahrádkami téměř. Průtok pod Evropskou.
A jsem na druhé straně Evropské - ve Vokovicích.
Vokovický rybník - dnes nevzhledná a zanesená betonová nádrž musel být kdysi příjemný rybník uprostřed návsi ve Starých Vokovicích.
Dodnes se kolem rybníka zachovalo mnoho původních dvorů a domků nebo alespoň jejich částí.
V rohu je brána k Vokovickému zámečku - ta růžovobílá budova.
Výklenková kaplička se zvoničkou - byla postavena kolem roku 1800 uprostřed návsi. Zvonem se vyzvánělo v případě mimořádných událostí.
Dnes je se soškou Panny Marie. Komu je kaple skutečně zasvěcená, to jsem nenašla.
Nevzhledným betonovým korytem pokračuje Litovický potok dál směrem ke Džbánu.
Tak tahle "lávka" mě potěšila. Zkratkou jsme chodívali už někdy v 90tých letech a byla jsem hodně zvědavá, zda tady stále funguje. Funguje a stále jen s uzoučkým prkýnkem přes potok.
Posledních pár metrů za TJ Aritma.
A jsem na konci, resp. u vodní nádrže Džbán, která byla vybudována v letech 1966-1971.
Džbán je po Hostivařské přehradě druhou největší přehradní nádrží s možností koupání v Praze.
Tam už na mě čekalo krásně vykynuté těsto na chleba...
a za hodinku byl chleba upečený :o)))
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

20200405 Podél Litovického potoka

Popis

trasa - https://mapy.cz/s/ketelefese
Zvláštností Litovického potoku je změna jeho jména pod vodní nádrží Džbán, kdy se z něj stává potok Šárecký. Dnes se proto Litovický potok označuje jako horní část toku Litovicko-Šáreckého potoku.
Prahou podél potoků - http://portalzp.praha.eu/jnp/cz/voda/vodni_toky_vodni_dila_a_vodotece/po_praze_podel_potoku/litovicky_potok_2.xhtml
Litovicko-Šárecký potok - https://cs.wikipedia.org/wiki/Šárecký_potok
moje akce 2020 - http://www.vrstevnice.com/akce/2020/akce2020.html
moje akce 2020 - http://vrstevnice.com/akce/2020/akce2020.html
#litovický , #potok , #chýně , #hájek , #litovice , #hostivice , #kalý , #břve , #strahovský , #strnad , #jiviny , #terezka , #libocký , #vokovický , #džbán

Období

loni na jaře

Statistiky

  • 133 fotek
  • - zobrazení
  • 7 se líbí

Fototechnika

Sony DSC-RX100

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20200405 Podél Litovického potoka
Komentáře Přidat