20190819 Chrudimáček 2019
V pondělí 19.8.2019 odpoledne jsme se postupně začali sjíždět do areálu LDT Chrudimka v Trhové Kamenici. Nakonec dorazilo 16 dětí ve věku 1 - 5 let s jedním  nebo oběma rodiči. A nějací dospěláci navíc.
Večer se v zemi Trhounů opékaly buřty.
Děti spokojeně buřtovaly...
někomu stačila jen piksla od piva.
Najednou se tu ale objevil náčelník Bílá kočička se svojí družinou a spustil na děti indiánskou řečí.
Nikdo mu ale nerozuměl.
Naštěstí se objevil kovboj Pitipaldi, který indiánskou řeč uměl, a tak dětem přeložil, že se nacházejí na území indiánů a že se musí vystěhovat, protože indiánům plaší bizony.
Děti ale nikam nechtějí, a tak se Pitipaldi ptá náčelníka, za jakých podmínek by děti mohly na táboře v zemi Trhounů zůstat.
Náčelník Bílá kočička nakonec svolil, že děti mohou zůstat, pokud se z nich také stanou opravdoví indiáni. Každý den dostanou nějaký úkol, který budou muset splnit. Tím prvním úkolem bude vyrobit si čelenku a tričko. A na znamení souhlasu si ještě s dětmi zatančil indiánský tanec.
Děti zatím moc statečné nebyly...
ale nakonec šly přece jenom náčelníkovi zamávat k řece, když odplouval.
V úterý ráno vyrostlo v táboře teepee...
zatímco děti zdobily svoje trička...
a vyráběly si čelenky. Maminky, samozřejmě, pomáhaly :o)))
Po obědě se pak šly ukázat náčelníkovi Bílá kočička.
Ten už na děti čekal ve svém teepee. Všechny budoucí indiány pochválil za jejich výtvory a za odměnu jim rozdal modrá peříčka, která si děti mohly už dát do svých čelenek.
A pak je pozval do svého teepee s tím, že děti jej mohou užívat jak se jim zlíbí.
A pak náčelník pozval děti k dalšímu úkolu - půjdou do lesa na bojovku a budou plnit drobné úkoly.
Před startem - čekáme až na nás přijde řada. netrvalo to ale dlouho a dočkali jsme se a po barevných fáborcích jsme vyrazili do lesa.
A je tu první úkol - poznat zvířátka, která žijí v lese.
Tohle byl snadný úkol, to děti znají.
U druhého zastavení musí děti poznat rostliny. Tomíka ale spíš zaujala indiánka.
Byl zmaten - je to to teta Jana...
není to teta Jana...
nebo je to teta Jana?!?
Jo, je to těžké, jak se v tom má jeden vyznat, když to mluví jako teta Jana, ale vypadá to jinak :o)))
Ale jo, bude to teta Jana :o)))
A jsme u dalšího úkolu - děti měly říct, co do lesa patří a co ne.
A jak by se indiáni měly v lese chovat.
A máme tu poslední úkol - třídění odpadu. Tak tohle šlo všem móoooc dobře. Každý věděl, do jakého pytle patří papír a kam plasty.
A za splněný úkol dostaly děti další peříčko - tentokrát zelené.
A ještě fotku.
Jo, je to těžké všechny sehnat dohromady :o)))
Neustále někdo přichází a odchází.
Tak konečně jsou tu všichni. Tedy všichni, kdo byli v dosahu :o)))
Náčelník Bílá kočička se svojí družinou.
Ve středu jsme se probudili do deštivého rána, a tak jsme si místo rozcvičky zaskákali v kalužích :o)))
Od toho taky holinky jsou :o)))
Po snídani přišel za dětmi Pitipaldiho brácha, který se jmenoval také Pitipaldi, aby to jejich maminka měla jednodušší. A odvedl děti za náčelníkem, který byl velmi mrzutý, protože v noci nemohl spát.
A tak děti dostaly za úkol vyrobit lapače snů a večer ho přinést náčelníkovi.
Lapač snů je vyroben, venku je mokro, v holinách také, tak se hodí bublifuk.
Odpoledne byl naplánovaný společný výlet do Slatiňan, ale nakonec bylo rozhodnuto, že si každý udělá výlet podle vlastního uvážení a možností. My jely ("y" je správně, protože já + Jana + Ema) do Licibořic do Babiččina dvorečku. Cestou jsme se ale ještě zastavily v Nasavrkách na odlovení kešky.
Gotický kostel sv. Jiljí z konce 13. století. V 18. stol. prošel barokní přestavbou. Kostel se zachoval v původním stavu až do požáru roku 1740. Oheň zničil celou gotickou věž na níž se roztavily i zvony, shořely varhany a veškeré zařízení. Kostel byl ale znovu vystavěn, nicméně stihl ho ještě jeden požár v r. 1820.
My ale mířily do zámku. Renesanční zámek byl vystavěn po roce 1600 na místě bývalé tvrze. Dvoupatrová stavba s nepravidelným půdorysem má dodnes zachovanou sgrafitovou výzdobu fasád. Od roku 1757 objekt sloužil jako sídlo správy panství, po zrušení roboty r. 1849 prostory využíval okresní soud a berní úřad. Od roku 1931 byl zámek využíván k bydlení a provozu služeb. Dnes je zde muzeum a pořádají se zde kulturní akce.
Před vchodem do zámku je v dláždění vyveden znak města Nasavrky - ve znaku má zcela neobvyklý strom, a to jedlý kaštan. V sousedství zámku se také nachází sad jedlých kaštanů, který je dnes přírodní památkou. Sad založil roku 1776 kníže Jan Adam Auersperg, dnes má rozlohu 1 ha a nachází se v něm přes 100 stromů, některé ještě z původní výsadby. Nejznámější je "Knížák", který prý zasadil sám kníže Auersperg.
Středová růžice klenby vstupní haly. Tady jsme chvíli hledaly kešku s nápovědou "hledej za vitrínou". Byla tu jen jedna a keška nikde. Nakonec nás zkušená paní pokladní nasměrovala do informačního centra, kde jsme tu správnou vitrínu a poklad za ní objevily.
Původní pískovcová kašna u zámku. Jistě, je nutno odívat se i dovnitř, jestli je voda v kašně správně mokrá.
A samozřejmě, na náměstí nesmí chybět socha sv. Jana Nepomuckého.
Dalším zastavením byla rozhledna Boika. Volně přístupná dřevěná rozhledna je vysoká 14,5 metrů, vyhlídkovou plošinu nese ve výšce 11 metrů. Nabízí se zde panoramatický pohled na Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník a Jeseníky. Pokud vyrazíte autem, parkoviště je přímo u rozhledny. A můžete zde uvázat i koně - po pravdě, mě se ty stojany na kola zdály jakési divné :o)))
My šly ale opět lovit kešku. Měla být cca 150 m od rozhledny a podle nápovědy prý není nutné pole obcházet. Nač ho také obcházet, když remízek byl uprostřed pole. A tak jsme se vydaly kukuřičným polem k cíli.
Kukuřicí jsme se úspěšně prodraly, ale další nápověda "pod kamenem u paty stromu" nám moc nepomohla, protože kamenů tu bylo opravdu požehnaně. Vytrvaly jsme hledat asi 10 minut a pak jsme to vzdaly.
Prodraly jsme se kukuřicí zpět a cestou do Licibořic jsme v Hradišti odlovily ještě jednu kešku.
Babiččin dvoreček v Licibořicích. Už to tady známe od loňska, tak jsme věděly, co nás čeká.
Oblíbená zábava.
"Babi, pojď si také sednout, ať můžu svézt!"
A hele, mají tu telátko Emička :o)))
Krmení nutrií. Od loňska jich pár přibylo.
Jak to bylo pohádko?!?
K pomazlení tu letos měli králíčka.
Fotka na památku.
Před koníkem jsme ale měly respekt. Co kdyby kousnul.
Mlsné ovečky.
A samozřejmě nechybí kozy.
Takhle se krmí snáz.
Trocha krmení zbyla i na lamu.
A hele, nová prolézačka.
Zašly jsme i do Dědečkovy obůrky, kde byla další mlsná koza.
A druhá.
A pak už byl čas k návratu, abychom stihly večeři.
Když se setmělo, byl čas odnést lapače snů náčelníkovi.
Místy byla cesta značená světelnými proutky, místy nás vedl provaz.
A jsme tu.
Děti musí předat lapače snů náčelníkovi.
Pěkně je pověsí na určené místo.
A za odměnu dostanou fialové peříčko, lízátko a ještě si vezmou jeden světelný proutek, aby lépe viděly na cestu zpět.
Tomík na cestu zpět změnil i nosiče.
A jdou další.
V nočním lese.
U náčelníka.
Lapače snů byly předány náčelníkovi.
A za odměnu holky dostaly fialová peříčka.
A ještě si vybraly svítící proutky.
A pak hurá zpět do tábora a konečně se může jít spinkat.
Ve čtvrtek ráno náčelník pozval děti na slavnost Pow-Pow a děti si měly připravit slavnostní kostýmy. No a kdo byl připraven, mohl si udělat vlastní program, a tak jsme znovu zajeli do Babiččina dvorečku - tentokrát s Tomíkem, Lukáškem a Stelinkou. Zvířátka jsou super, ale traktor je zkrátka traktor.
Před zvířátky se má Tomík na pozoru, ale morče nakonec i pohladil.
Králíček byl ale dost neposedný.
Ne, Tomík se zkrátka fotit nebude.
Ze všech zvířátek byl zkrátka nejlepší traktor.
A tenhle byl úplně nejlepší.
U koníka poníka.
Něco si zobly i lamy.
Zvířátka dobrý, ale kamínky jsou stejně nejlepší.
Poklady se našly i v hracím koutku - bagr...
a zase traktor. A pak už byl čas k návratu, abychom stihli oběd.
Na čerstvém vzduchu pořádně vyhládne.
Odpoledne začala příprava na karneval. "Babi, já jsem motýlek."
"A ještě mě vyfoť u teepee."
"A ještě mi vyfoť křidýlka!"
A tady máje kovboje s koníkem Kájou a indiánku s poníkem.
A už jsou tady (skoro) všichni.
Náčelník děti přivítal...
a nejprve si se všemi zatančil kolem totemu.
A pak měl každý představit svoji masku - říct kdo je a případně i něco předvést.
Někdo to zvládnul sám...
Někdo raději s maminkou.
A pak následovalo několik her a soutěží - přetahování lana...
Někdo raději z po vzdálí pozoroval...
a navíc měl stejně plné ruce :o)))
Podlézání lana.
Hele, já mám míč!
Jedna společná fotka...
nebo raději dvě.
A pak náčelník malé indiány pohostil zmrzlinkou - vanilkovou s oříškama.
Babííí, říkala si jen olíznout kornout!!!
Po sváče zase trošku pohybu. Každý si mohl zvolit, co se mu líbilo - třeba slalom s míčem mezi kužely.
nebo kroket.
Pak si děti navlékly náramky přátelství.
A byla tu poslední soutěž - okousat lízátko bez pomoci rukou.
Někdo poctivě okusoval a někdo se s tím nepáral a vsadil na klasiku :o)))
Nakonec nezazvonil zvonec, ale náčelník Bílá kočička rozdal dětem růžová peříčka do čelenek.
Po náročném odpoledni se šlo do lesa na dříví...
protože večer byl slavnostní táborák.
Hranici zapálil náčelník Bílá kočička.
Tedy chvilku to vypadalo, že spíš vysílá kouřové signály, ale nakonec se oheň přece jenom rozhořel, takže se mohly opékat buřtíky.
Malí indiáni si ale místo buřtů našly mnohem lepší zábavu - běhat po blízké stráni nahoru a dolů.
4 dny utekly jako voda a bylo tu poslední, páteční, ráno. Jak se objevil Pitipaldi, děti hlásily, že na totemu je zpráva. A tak se na ní šli společně podívat.
No jo, jenže zpráva byla psaná indiánským písmem, které ani Pitipaldi neuměl přečíst.
Ale věděl si rady - půjdou do lesa za starým ´moudrým indiánem, a ten jim určitě poradí.
Nebylo to daleko...
kousek z tábora, přeskočit potok...
a byli jsme tam.
Starý moudrý indián dětem opravdu poradil - musí se pořádně rozhlédnout kolem sebe a najít trubičky, na kterých jsou klíče k indiánským šifrám. Z těch pak vyberou potřebná slova a poskládají zprávu.
Povedlo se, teď už malí indiáni vědí, co jim chtěl náčelník Bílá kočička sdělit. Že odpoledne opět půjdou do lesa splnit poslední úkoly, aby se stali opravdovými indiány a třeba se i naučí ulovit bizona!!!
Po odpoledním klidu přišel za dětmi náčelník a řekl jim, kudy povede jejich cesta.
Pozorně poslouchaly děti i maminky :o)))
A pak už jsme postupně odcházeli do lesa.
Na prvním stanovišti děti vybíraly z obrázků věci spojené s indiány.
Na druhém stanovišti si trošku zalovily...
zatím jen rybičky - na bizona je nutné se připravit.
Abychom nezabloudili, byla cesta značená fáborky. Chvíli červené, chvíli zelené a chvíli žluté.
Hop a skok přes potok.
Nebo se dá jít i po lávce :o)))
A jsme u posledního stanoviště. Prý jsou tady bizoni, a tak musíme být všichni potichu.
A musíme se plížit, abychom bizony nevyplašili.
Indián vysvětluje dětem, jak oštěpem zdolají bizona.
No jo, fakt se tu jeden v houští potuluje. Růžový balonek značí srdce, které musí děti šípem propíchnout, aby bizona ulovily.
Hurá, povedlo se, první bizon je uloven!
A tady se plíží druhý lovec. Teda spíš lovkyně.
Indián trošku pomohl, ale to nevadí, to se také počítá. Hlavně že další bizon je uloven!!!
Lov je u konce a indiáni přinesli uloveného bizona do tábora.
Nesmí chybět společná fotka :o)))
Nejmenší indián na koni.
Bez čelenky je to lepší.
A aby se děti staly opravdovými indiány, musel si každý zvolit své indiánské jméno, pošeptat ho do tětivy náčelnického luku a pokud bylo jméno přijato, byl indiánským líčením přijat mezi indiány.
Ema si vybrala Splašený bizon, ale na poslední chvíli to změnila na Směšnou opici. Obojí se k ní hodí :o)))
A tady už je z ní malá indiánka.
Tom měl jasno hned od začátku - bude Traktůrek. Jen se dlouho nemohl rozhodnout, zda modrý nebo červený. Nakonec zvolil Modrý traktůrek.
Indiánské malování si ale udělat nenechal.
Postupně se u náčelníka vystřídaly všechny děti a ze všech se staly indiáni.
Nakonec náčelník Bílá kočička prozradil dětem, že je někde v blízkosti tábora ukrytý poklad. A pokud ho najdou, bude jejich. Nejdřív hledali všichni společně...
pak náčelník vysílal zvědy na různé strany. A jedni opravdu našli: "Táááámhle jsou nějací lidi!!!"
A opravdu tam byli a opravdu hlídali poklad. A protože už z nás byli indiáni, bylo nutné se potichu připlížit. Co kdyby to byli nějací válečníci.
Ale ukázalo se, že to jsou indiáni z náčelníkovi družiny, a tak malí indiáni mohli dostat nalezený poklad.
Každý dostal svoji tašku a medaili.
Bublifuk nikdy nezklame :o)))
Spokojené byly děti i maminka :o)))
A to je z prvního Chrudimáčku vše :o)))
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

20190819 Chrudimáček 2019

Popis

Původně to měl být tábor pro 3 - 5ti leté děti. Pak se ale nesehnalo dost dětí, pak nebyl kuchař, pak... Zkrátka z několika důvodů se akce oficiálně zrušila, nicméně tábor v Trhovce se již nepodařilo na zamluvený termín obsadit, původní zájemci o účast měli stále zájem, a tak tu byla možnost uskutečnit tábor neoficiálně s tím, že se o zázemí (vaření, úklid apod.) musíme postarat sami. No a tak se jelo. Nakonec se zúčastnilo 16 dětí ve věku 1 - 5 let + rodiče a bylo to skvělých 4,5 dne strávených s malými indiány v zemi Trhounů na Chrudimce. A víte jaký byl nejčastější pokřik?!? Přece "mamííííííííí", protože maminky, ty se malým indiánům neustále někam ztrácely :o)))
fotky na Googlu - https://drive.google.com/drive/folders/12VEMpZyYQtnDacsyLAE8PXQFok5NCW2D
Moje akce 2018 - http://www.vrstevnice.com/akce/2019/akce2019.html
#chrudimka, #trhovka, #tábor, #indiáni

Období

srpen 2019

Statistiky

  • 222 fotek
  • - zobrazení
  • 5 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20190819 Chrudimáček 2019
Komentáře Přidat