20190715 Dámská zdraví z Posázaví - ze Stvořidel na Sedliště
V pondělí nás čekala nejnáročnější etapa, a tak jsme s odjezdem moc neotálely. I když jsme se ale nijak nehonily, nakonec jsme překvapivě byly v 8 hodin připravené k odjezdu.
Sázava na Stvořidlech.
Rosničky sice hlásaly ještě nějaké ty přeháňky, ale žádné velké deště už nehrozily. Ty nejodolnější pláštěnky jsme s klidem schovaly do brašen.
Abychom nemusely hned po ránu šlapat dokopec na Dobrovítovu Lhotu, bylo rozhodnuto jet po červené. Pravda, jeden úsek se v mapě tvářil trošku nepřívětivě, ale nebylo to nic dramatické. Začátek opravdu vypadal pohodově a vzduch byl jedna báseň.
Pak ale přišla náročnější pasáž... A tak jsme si vytlačily náš první "Říp"...
A pak druhý...
Nahoře ale bylo nádherně. Údolí Sázavy bylo zahaleno do jemného oparu a vzduch nádherně voněl. No a my zase sedly na kola.
Přes kopec jsme se přehouply zpět k Sázavě na silničku do Ledče.
Kostel sv. Petra a Pavla v Ledči n. Sázavou. Bylo poměrně brzo, kilometry najeté žádné, a tak jsme ani do centra nezajížděly.
Kamenný hrad postavený ve 13. stol. Ani k němu jsme nezajely. Na hradě je dnes muzeum a na věž lze rovněž vystoupat.
Já jsem jen odbočila kousek do uličky vyfotit si místní židovskou synagogu. Byla postavena roku 1739 náhradou za dřevěnou synagogu z roku 1606, která vyhořela. Budova je přizemní ve stylu vesnického baroka.
Ledečská židovská obec zanikla roku 1942 deportací Židů do koncentračních táborů. Do Ledče se už nikdo z nich nevrátil. Po válce sloužila synagoga jako skladiště. V roce 1991 byla prohlášena za kulturní památku. Dnes budova slouží k pořádání výstav, koncertů a přednášek.
Mariánské sousoší (11 m vysoké) od pardubického sochaře a řezbáře Jakuba Teplého (1729–1802) z roku 1770. Na čtyřech stranách stojí sochy českých patronů – sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Uprostřed nich se zvedá sloup s oblaky a andílky, který je ukončen sochou Panny Marie.
Sousoší bylo zhotoveno na oslavu mariánského kultu v Čechách.
Jsme na Husově náměstí, a tak nesmí chybět socha Mistra Jana Husa. Bohužel, bez reklamy na tu nejlepší zmrzlinu se mi ji vyfotit nepovedlo. Sochu zhotovil táborský sochař Rudolf Kabeš (1885 – 1974) z umělého kamene. Mistr Jan Hus drží v pravé ruce otevřenou knihu s nápisem „Pravda vítězí“ a na podstavci je nápis „Milujte se vespolek, pravdy každému přejte“. Socha byla slavnostně odhalena v květnu 1926 za veliké účasti občanů.
Z Ledče jsme vyjely po cyklo 19. Pod šeptouchovskými skalami jsem ještě stihla vyfotit památník padlým hrdinům. Byl postaven v roce 1947 dle návrhu akademického malíře Emila Hrdličky.
A pak už jsme šlapaly silničkou podél Sázavy.
Vystoupaly jsme do Sechova a tady jsem navrhla přes vesnici zkratku, abychom si ušetřily pár metrů.
Ty výškové jsme se nám ale ušetřit nepovedlo a my zdolaly další "Říp"...
Z Chřenovic je červená značka dobrá tak akorát pro pěší a cyklo 19 vede poměrně velkým obloukem do Vlastějovic. A tak jsem navrhla další zkratku - lesní cestu po modré. Z počátku se jelo příjemně.
Zvířátkov I.
Zvířátkov II. Kam se hrabou zahrádky německých důchodců :o)))
Pak přišel první dokopec...
a bahno - holt bylo po dešti...
Ale kousek bahna nás nemůže zastavit. Louži jsme obešli a jelo se dál. Spíš to teda byla taková indiánská jízda - chvilku se jelo, chvilku se šlo.
Nejvydatnější dokopec nás ale čekal na závěr do Štičí. Vydrápat se na tenhle "Říp" nám dalo docela zabrat - v takových chvílích si vždycky vzpomenu na ftipné hlášky "co nevyjedu, to vytlačím" a skřípu zubama. To musel vymyslet jen ten, kdo snad nikdy naložené kolo netlačil. Jednohlasně ale bylo rozhodnuto, že přestáváme blbnout a jedeme do Vlastějovic už jen a pouze po asfaltu.
Ale bylo tu nádherně.
Sjíždíme do Vlastějovic, opouštíme Vysočinu a vjíždíme do Středočeského kraje.
Kounice.
Zvonička Kounice - k čemu všemu se nehodí traverzy :o)))
Bývalá škola na okraji Kounic.
A jsme zase u řeky. Sázava ve Vlastějovicích.
Také jsme se vrátily na cyklo 19, která tady vede po místní silničce.
U železničního mostu v Březině nás ale cyklotrasa zase odklání od řeky přes kopečky.
Zvěřinec III. Tenhle je ale už hodně přeplácaný.
Ne, tohle není moje zkratka, to je cyklo 19. HMS to s hlasitým kvílením projela...
Já s Lenkou jsme to raději vzaly remízkem kolem kukuřičného pole.
Ale stejně jsme tomu neunikly a do hlavy se mi začaly vtírat tóny písničky "...cestou necestou, polem nepolem..." Jen ten malotraktor nám chyběl.
Náročnější pasáže se střídaly s těmi příjemnějšími, ale my už jsme začínaly být z těch terénních rozmanitostí poněkud unavené a nedočkavě jsme vyhlížely, kdy už budeme ve Zruči n. Sázavou, kde jsme plánovaly oběd.
Tak tady už jsme se málem rozplakaly. Další les a další dokopec. Jinudy se ale tentokrát jet nedalo, a tak jsme si holt vytlačily další "Říp".
Socha sv. Vavřince nás vítá na okraji Zruče. Proč zrovna tady sv. Vavřinec, to netuším.
Konečně jsme ve Zruči. Teď bylo jasné, proč jsme věže města vyhlížely marně  - město je celé ukryté v údolí Sázavy.
Památník obětem 1. a 2. SV...
a vedle něj  menší pomníček ruským vojákům.
Panna Marie cestou  na zámek. Samozřejmě jsme se musely vysápat na kopec. Dneska naše cesty ani jinak nevedou.
Kostel Povýšení sv. Kříže.
Přes mříž se dalo nahlédnout i dovnitř.
A trocha informací o kostelu.
Trojkřídlý pseudogotický zámek s třípatrovou věží byl postaven v letech 1872–78 na základech zchátralého renesančního objektu. Další úpravy proběhly v pseudogotickém slohu podle návrhu českého architekta Jana Vejrycha v letech 1891–92, kdy byla vystavěna novogotická vstupní brána  zámek byl obohacen o gotické štíty, věžičky a vikýře. Zámek je přístupný.
Historická část Zruče byla zajímavá, ale restaurace tu nebyla. Musely jsme do novější části, která nás ale doslova šokovala - ne, tady se nám vůbec nelíbilo. Problém byl i najít hospodu - nakonec jsme objevily Sport Bar a ten překvapil příjemnou obsluhou i dobrým jídlem. A pak jsme pokračovaly dál - jak jinak než do kopce. Ala ta panoramata, ta stála za to.
Kaplička u silnice do Chabeřic.
Kamenná zvonička v Chabeřicích.
A o kousek dál křížek pod památnou lípou.
Není to vidět, ale tady už HMS jede na poloměkkém zadním kole. Rozhodly jsme se dojet alespoň do první vesnice a tam nejdřív duši dopumpovat.
Holšice - bývalá škola na okraji obce.
A kaplička v centru obce - u domu vedle byli chalupáři na dvoře, tak jsme požádaly, zda nemají pumpu. Neměli, ale měli kompresor a HMS dušičku dofoukli :o)))
Památník obětem 1. a 2. SV vedle kapličky.
Zliv - u kapličky  sv. Trojice kontrolujeme kolo HMS. Měkne, ale není to nic dramatického,  zkusíme  dojet   až do Kácova, kde  nám HMS  slíbila cukrárnu.
Ty jo, taková ďoura, pardon - taková mrňavá víska  a mají tu takovou pěknou prvorepublikovou  vilu.
Výklenková kaplička Panny Marie  Hradecké u silnice do Kácova.
Sjíždíme do Kácova. Pro mě jakási pomyslná hranice neznámého a známého. Doposud jsem jela neznámými končinami, v Kácově už jsem byla několikrát, takže odtud už domů trefím :o)))
Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Sázava v Kácově a jez  pod pivovarem.
Morový sloup v Kácově - jeden z nejzdobenějších morových sloupů u nás. Sloup pochází z roku 1729 a nechala ho postavit Anna Marie Toskánská.
Kácovský zámek  -  jednoduchá barokní stavba výjimečná svou střešní nástavbou chodbou spojující zámek s blízkým kostelem. Potěšilo mě, že se zámek opravuje. Víc jsme se po Kácově nerozhlížely, už jsme tady byly. Spíš nás zajímala cukrárna, ale ta už je zrušená.
Do pivovaru se nám nechtělo, tak jsme se usadily ve znovu otevřeném hotelu Kácov a místo dortíku jsme s HMS daly jahodové knedlíky. Byl i čas na opravu duše zatím jsme tam foukly pěnu. A konečně jsem také sehnala Pribináčky - co by to bylo za cestu PoSázavím, kdybychom neochutnaly "Pramen zdraví z Posázaví". Stejně jsme ho ale nakonec neochutnaly...
U pumpy nad Kácovem paní pumpařka HMS ještě duši pořádně dofoukla a jely jsme dál.
Z Kácova jsem byla vždycky někým vedena po hlavní silnici. Teď jsme se ale držely na cyklo 19 do Tichonic a tu tady zřejmě tvořil někdo, kdo nemá rád cyklisty. Tak jsme si holt vytlačily další "Říp".
V Tichonicích jsme ale cyklo 19 opustily au kapličky jsme uhnuly na Kácovec. Abychom si nějaké ty výškové metry ušetřily, našla jsem z Kácovce jakousi lesní cestu vinoucí se po úbočí. Na cyklo 19 jsme se měly vrátit za Radonicemi.
Křížek na konci Kácovce, kde HMS pronesla "tak se ještě pomodlíme a jedeme" a vyrazila po místní polňčce jako první.
Daleko ale nedojela - "Ježííííši, to kolo je úplně prázdný!" Teď už bylo jasné, že musíme duši vyměnit. Vrátily jsme se zpět do Kácovce a požádaly jsme u jednoho domu, kde bylo na dvoře živo, o pumpičku. Jistěže pumpičky vozíme, ale mnohem snazší je nafukovat kolo velkou nožní pumpou než malým šudlátkem z LIDLu. Měli dokonce kompresor a nejenže půjčili, ale pomohli nám i s výměnou duše a to hned dvakrát. Při prvním nasazení se mi totiž duši podařilo procvaknout. Školácká chybka :o))) Za pomoc jsme dětem věnovaly Pribináčky, což udělalo radost hlavně Lence - marně přemýšlela, jak se vykroutí z jeho konzumace :o))) Po hodince jsme kolem křížku, tentokrát již bez modlení, vyrazily polňačkou opět k lesu.
Tu správnou cestu jsme našly na druhý pokus - začátek cesty byl poměrně zarostlý, ale po pár metrech už se dalo jet v pohodě.
Byla to opravdu velmi příjemná lesní cesta...
Kromě dvou kratších pasáží, které jsme vytlačily. Bůh ví, kolikátý "Říp" to už dneska byl a to nás stále na závěr čeká dokopec z Poříčka na Bělokozly.
A jsme na konci a vracíme se zase na cyklo 19.
Socha sv. Prokopa na hrázi Brtnického rybníka, kterou nechal vytvořit z labského pískovce v letech 1776 – 1779 Michal Čejka z Obramovic. Tak teď už máme před sebou jen jeden jediný dokopec, a to z Poříčka do Bělokozel, ale ještě chvilku potrvá, než k němu došlapeme.
Český Štenberk - cestu přes hrad známe, tak jsme to sjely dolů k Sázavě po cyklo 19. Příjemná cesta.
Jeden vodník od Sázavy, co hlídá neposlušné řidiče s parkováním.
Kamenná zvonička z roku 1907 v Čeřenicích. Huráááá, zdolaly jsme poslední dnešní "Říp".
A tohle už jsme v Bělokozlech - památník obětem 1. a 2. SV s plastikou T.G.M.
Silničkou za křížkem sjedeme zpátky dolů k řece do Sedliště.
No, sjedeme... HMS nám na závěr připravila terénní vložku po zelené značce.
Jedna akční fotka :o)))
20:00, kemp Cíl, chatka č. 8 - pro dnešek jsme doma. Chatka to byla parádní - dvě místnosti a vlastní koupelna.
Na kole jsme dneska strávily 12 hodin hrubého času. Včera jsme najely nejvíc kilometrů, dneska jsme nastoupaly nejvíc výškových metrů. Těžko říct, který z těchto dvou dnů byl náročnější - každý holt měl to své. Ale usínaly jsme s příjemným pocitem, že jsme to daly :o)))
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

20190715 Dámská zdraví z Posázaví - ze Stvořidel na Sedliště

Popis

vše o Dámské 2019 - http://vrstevnice.com/akce/2019/1907cervenec/190713/190713.html
trasa - https://mapy.cz/s/culetemosa
ujeto - 72 km a nastoupáno 1.113 v.m.
moje akce 2019 - http://www.vrstevnice.com/akce/2019/akce2019.html
#sázava, #sázava, #ledeč, #stvořidla, #zruč, #kácov, #štemberk, #poříčko, #sedliště, #bělokozly

Období

červenec 2019

Statistiky

  • 89 fotek
  • - zobrazení
  • 5 se líbí

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20190715 Dámská zdraví z Posázaví - ze Stvořidel na Sedliště
Komentáře Přidat