20190714 Dámská zdraví z Posázaví - z v.n. Pilská na Stvořidla
Ráno jsme před 9 hodinou zamkly chatku, vrátily klíč a vydaly se podél Sázavy dál.
Rosničky sice opět slibovaly nějaké ty přeháňky, ale nemělo by to být nic hrozného. A také nebylo, i když deštík nás zastihnul. Teploty se ale šplhaly nad 20° a celý den bylo příjemně.
Po asfaltové cyklostezce č. 19 jsme sjely do Žďáru nad Sázavou.
Sázava ve Žďáru.
Ve staré části se zámkem a Zelenou horou jsme se nezastavovaly - všechny už jsme tam alespoň jednou byly. Zamířily jsme rovnou do novější části, která je trochu mimo zájem turistů. A řekla bych, že neprávem.
Kachny...
Kostel sv. Prokopa. Přesná datace založení kostela není známa, první zmínky jsou až ze 13. stol.  V letech 1521 - 1560 byl téměř úplně přestavěn v pozdně gotickém slohu a 28.7.1560 byl posvěcen "ke cti Boží a sv. Prokopa". V 18. stol. došlo k barokním úpravám. Jedná se o stavbu s dvoulodím o nestejné šířce a obdélným kněžištěm zakončeným pěti stranami osmiúhelníku.
Téhle plastice pod kostelem místní říkají "Spermie". Dohledat se mi k ní nic nepodařilo.
Kříž nad schody ke kostelu...
s nápisem na soklu.
U kostela stojí samostatně barokní kaple sv. Barbory. Byla postavena roku 1729 zásluhou žďárského faráře cisterciáka Ferdinanda Kristla
Dovnitř se nahlédnout nedalo. Nachází se zde bohatě zdobený barokní oltář se sochami sv. Mikuláše a sv. Ambrože, které jsou přisuzovány klášterní sochařské dílně Řehoře Thenyho. Nejsou ale vlastní prací Thenyho a vykazují spíše rysy díla pražského sochaře I. F. Platzera.
Věž kostela je vysoká 53 m a jedná se půdorysně o lichoběžníkovou stavbu. Proto z jihu můžeme vidět tři stěny najednou. Několikrát do roka je zpřístupněna s průvodcem.
Kříž vedle vchodu do kostela.
Ze staršího vnitřního zařízení se zachovala pozdně gotická plastika Madony s dítětem z druhé poloviny 15. století (vlevo) a barokní obraz sv. Prokopa s prokopskou legendou, který býval na starém hlavním barokním oltáři. Vpravo je socha od Karla Stádníka "Muž bolesti" ze 70. - 80. let min. stol.
Hlavní barokně-rokokový oltář se svatostánkem a obrazem sv. Prokopa pochází ze svatoprokopského chrámu v Praze-Butovicích a nahradil v 70. letech 20. století pseudogotický oltář z 1909. Obětní stůl s ostatky svatého Prokopa je z roku 1984. Zhotovitelem byl Karel Stádník, který pro kostel zhotovil také patnáct zastavení křížové cesty a "Muže bolesti".
Barokní fara proti kostelu.
A do třetice ještě jeden kříž u zdi kaple sv. Barbory.
Kočičí kavárna pod kostelem.
Jeden z mnoha zajímavých domů na náměstí s průchodem ke kostelu.
Barokní morový sloup se sousoším Nejsvětější trojice z roku 1706 od Jakuba Steinhubla - sochař původem z Tyrolska, který se usadil ve Žďáru. Sloup byl vztyčen v době morové epidemie.
V grottě se nachází ležící soška patronky a ochránkyně proti nakažlivým nemocem a moru sv. Rozália Palermská.
Stará radnice - renesanční budova s klasicistním průčelím byla postavena na přelomu 16. a 17. století. Současný vzhled si budova zachovává od 18. století. Dodnes se v objektu zachovaly především klenby v bývalém průjezdu. Co se nedochovalo, je věžička s hodinami, která byla zničena při požáru 27. dubna 1864. Dnes budova slouží k reprezentačním účelům a svatebním obřadům. Fasáda je osazena zvonkohrou.
Kašna pěti pramenů - žulová kašna ve tvaru mísy s motivem pěti pramenů řek na Vysočině. Vodu chrlí velké trysky uprostřed a malé po obvodu. Kašna je dílem akademického sochaře Jiřího Plieštika. U schodiště je umístěna socha sedící dívky - říká se jí dívka Vysočiny. POZOR! Nezaměňovat se sochou Vysočina II. od Jiřího Marka, která je umístěna v atriu obchodního centra. Tam jsme nešly.
A samozřejmě jsme neminuly Olšiakovu sochu Charlie Chaplin z roku 2011 u stejnojmenné vinárny.
Na okraji Žďáru jsme udělali odbočku k dalšímu Olšiakovu dílu - socha Hamroně. Byla vyrobena v roce 2007.
O kousek vedle mě zaujal křížek z roku 1870 od mistra kamenického. Bez mučení přiznám, že ten křížek u cesty se mi líbí asi víc než socha Hamroně.
Boží muka v Hamrech nad Sázavou.
Kaple v Nejdku zasvěcená Panně Marii Bolestné z r. 1935. Než jsem stihla vyfotit, dámy mi zmizely a já, ve snaze je rychle dohnat, jsem příliš nesledovala značky. Předpokládala jsem, že na křižovatce zastaví. Pěkně se mi šlapalo do kopečka, jen co je pravda, ale ve Šlakhamrech bylo jasné, že je někde chybka... Ještěže zpátky jsem to měla z kopečka a dámy jsem našla na odpočívce u Sázavy.
Ano, i tohle je cyklo 19.
Ale trošku dramatičtější byl jen ten začátek, pak už se dalo jet.
Boží muka na okraji Sázavy (té u Žďáru n.S.).
Kaple se zvonicí v Sázavě (u Žďáru n.S.).
Kamenný kříž z roku 1180 v Sázavě.
Evangelický kostel v Sázavě, postavený v roce 1785, rok po vydání tolerančního patentu. Původní stavba byla bez věže, ta byla přistavěna až o 100 let později, v roce 1885. Zároveň přibyla také budova márnice a interiér kostela byl rekonstruován. Ke kostelu jsme ale nezajížděly.
Budova původního válcového mlýna. Pila tu funguje dodnes.
Z trasy jsme udělaly malou odbočku na kopeček nad Sázavou ke kapli Panny Marie Karmelské, která byla vysvěcená v září 2018. Karmel je pohoří na severu Izraele. Sázavská kaple by měla být místem, kde se člověk v uspěchané době zklidní. A je fakt, že klid v duši tady člověk opravdu pocítí. Je to velmi příjemné místo.
Na první pohled zajímavá stavba, jejíž architektonickou studii vypracovala Šárka Ledvinková, připomíná archu. Vysoko nad její příď se vypíná patnáctimetrový kovový kříž.
Ze Sázavy do Přibyslavi jsme jeli no stezce postavené v místě zrušené železniční trati Havlíčkův Brod - Brno.
A něco o původní trati a přebudování na cyklostezku.
Železniční trať na Brno teď vede jinudy.
Na stezce byly "zachovány" všechny přejezdy, které jsou pěkně očíslovány.
10 km po asfaltu uteklo jako voda a za chvíli jsme byly opět v Přibyslavi. Město už jsme měly prohlédnuté, tak nám HMS povolila cukrárnu.
Já jsem ale ještě zaběhla do infocentra a obešla cestou pár zajímavostí. Tohle je dům, kde žil Stanislav Bechyně a narodil se zde jeho syn Jan Bechyně.
Na domě jsou i pamětní desky. Horní připomíná významného českého konstruktéra a pedagoga Stanislava Bechyně (1887-1973), který se věnoval železobetonovým konstrukcím a kamenným a betonovým mostům. Jeho nejznámějším dílem je palác Lucerna a Veletržní palác v Praze. Spodní pak připomíná jeho syna Dr. Jana Karla Bechyně (1920-1973), významného přírodovědce a entomologa.
Íčko byly v tomto domě a jako na potvoru měli zrovna polední pauzu.
Ve dvorním traktu jsem ale narazila na památník obětem holokaustu a dále na pamětní desku místního rodáka Jan Otto, českého knihkupce a nakladatele, který vydal největší českou tištěnou encyklopedii - Ottův slovník naučný. Přiznám se, že v Přibyslavi bych tohoto muže nehledala. Mám ho spojeného s Prahou a se Zbraslaví, kde pro svou rodinu postavil vilu pro letní bydlení.
Dům vedle infocentra...
netuším, zda má znak ještě dnes nějaký hlubší význam nebo je to jen pozůstatek čehosi minulého.
A ještě jeden zajímavý barokní dům...
s vestavěnou kapličkou sv. Jana Nepomuckého.
Nad Přibyslaví - v Přibyslavi jsme daly vale červené značce vedoucí podél vody a vzaly jsme to po cyklo 19 přes kopec.
Ano, jsme tu všechny tři :o)))
Dlouhá Ves - tady začalo krápat a podle rosničky na radaru hrozily přeháňkou. Tak jsme se schovaly v autobusové čekárně...
se zajímavou výzdobou :o)))
A protože zase až tak moc nepršelo, podívala jsem se po okolí - stará hasičárna...
a křížek vedle ní.
Mraky se nám pro tentokrát vyhnuly, tak jsem za chvilku pokračovaly dál. Regulace místního potůčku.
A jsme zase zpět u Sázavy - v Pohledu.
Tam někde u kostela by mělo být poutní místo.
Cestou ke kostelu.
Památník obětem 1. SV.
Památník 2. SV.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1711, kdy bylo budováno zdejší probošství kláštera cisterciaček.
U vchodu k prelatuře zámku je od r. 2014 instalovaná třímetrová betonová socha bájného Gryfa. Známý rodák ze Žďáru nad Sázavou, sochař Michal Olšiak, tak ztvárnil znak rodinného erbu jednoho ze současných majitelů sídla.
Netradiční, ale zajímavá lavička...
Zámek Pohled, na který je dnes poněkud neutěšený pohled. Dnešní barokní podoba zámku je výsledkem přestavby cisterciáckého kláštera z poloviny 17. století. Budova zámku připomíná svým tvarem písmeno H.
Kostel sv. Ondřeje - základní kámen raně gotické stavby byl položen r. 1265, původně byl kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Upravován byl po zničení v době husitských válek v r. 1422.
V 17. stol. byla přistavěna renesanční předsíň. Do kostela nebylo možné nahlédnout, ale hlavní oltář je dílem sochaře a řezbáře Řehoře Thényho z let 1730-40. R. 1782 se kostel stal farním a byl nově zasvěcen svatému Ondřeji.
Jeden z náhrobků, které zbyly ve zdi kostela.
A další netradiční lavička.
A najdou se tu i velmi staré a zajímavě rostlé stromy.
Poutní kostel sv. Anny jsme nenašly, resp. zjistily jsme, že je asi 2 km od  Pohledu mimo naší cestu. Musely jsme se s pokojit jen s touhle malou kapličkou.
V Pohledu mi dokonce byla povolena zajížďka na místní hřbitov...
kde je empírová hřbitovní kaple Panny Marie s hrobkou Tarouca Unwerth, majitelů zámku. Kapli nechal postavit Evžen hrabě Silva-Tarouca Unwerth v roce 1840. Kaple je přístupná pouze po dohodě.
Ústřední hřbitovní kříž před kaplí.
Hřbitovní domek/márnice. I s toaletou :o)))
Z Pohledu jsme zase chvilku jely po červené. Křížek u cesty.
Vystoupaly jsme další dokopec a vyjíždíme z lesa nad Termesivy. Zvláštní název obce, ale v okolí se najde ještě podivnější - Herlify. V kvízu bych tyto obce podle názvu k Havlíčkovu Brodu neumístila, ostatně neumístila bych je do Česka vůbec.
V Termesivech bylo jasné, že bouřce, která se hnala, neujedeme, a tak jsme využily volného garážového stání. Podle radaru jsme zjistily, že za první bouřkou jde ještě druhá, nicméně bylo rozhodnuto obléknout pláštěnky a v ďouře mezi mraky popojet blíž k HavlBrodu. Nějak nám začínalo kručet v bříškách a déšť bychom raději přečkaly v hospodě.
Havlíčkův Brod. Cestou jsme sice trošku zmokly, ale nebylo to nijak dramatické a navíc po silnici jsme ten kousek dojely za chvilku.
Historické jádro města je právem prohlášeno za městkou památkovou rezervaci. My se ale v první řadě porozhlížely po hospodě.
Nakonec jsme se usadily v restauraci Na Rynku a než přinesly kulajdu, obešla jsem si náměstí.
Dominantou náměstí je barokní Mariánský morový sloup z roku 1717. Na vysokém štíhlém sloupu zakončeného korintskou hlavicí stojí socha Neposkvrněné Panny Marie s drakem.
Na podstavci u paty sloupu jsou umístěny sochy sv. Václava, sv. Floriána...
sv. Ondřeje a sv. Jana Nepomuckého.
V grottě opět leží soška patronky a ochránkyně proti nakažlivým nemocem a moru sv. Rozália Palermská.
V rohu náměstí lze projít k raně gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Na první pohled zaujmou nárožní hodiny, které z jedné strany mají 24hodinový ciferník a z druhé 12hodinový.
Socha Madony před kostelem.
Kříž před kostelem.
Vstupní portál.
Výzdoba kostela je ryze barokní a rokoková mě osobně přijde interiér až přezdobený. Ale to holt baroko a rokoko jsou.
Na hlavním oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie.
A zase zpět na náměstí - tady se najde spousta zajímavých domů.
Samozřejmě nechybí dům, ve kterém bydlel Karel Havlíček Borovský. Dnes je tady muzeum.
Pamětní deska na nároží domu.
A krátké info.
Hned vedle Havlíčkova domu je další zajímavý dům - kdysi lékárna, dnes galerie.
Stará radnice - pozdně gotická budova byla vystavěna v 15. století. V 17. stol., po požáru, byla renesančně přestavěna. Budova zaujme hlavně zdobeným renesančním štítem a výraznou věžičkou s hodinami. Pod hodinami je stojí tzv. Brodská smrt, kostra hlásného Hnáta. Hlásný chtěl v roce 1742 vydat město Jihlavským, a byl proto potrestán smrtí.
Radnice, resp. Městský úřad, sídlí dnes v tomto domě. Budova byla vystavěna ve 13. století a sloužila jako rychta. Z té doby se dochovala klenutá vstupní síň. Přes tři sta let, od poloviny 16. do poloviny 19. století se zde vařilo pivo, zároveň zde byl hostinec a později sídlo vojenské posádky. Na konci 19. století prošla budova novobarokními úpravami a přesunula se sem radnice.
Něco z historie.
A něco ze současnosti.
Co by to bylo za náměstí, kdyby tu nebyla kašna. Tahle se nazývá Koudelova kašna, protože ji podle pověsti nechal postavit pekař Koudela. Kašnu zdobí socha Tritóna, který nad hlavou nese kruhovou nádrž s delfínem.
A tohle už je cestou z města - v HavlBrodu se dochovaly úseky opevnění z 1. pol. 14. století. Hradby vysoké přes 4 m doplňovaly dvě branské věže, 4 bašty a vodní příkop. Později bylo doplněno ještě o parkánovou hradbu a další bašty. Město však bylo přesto dobyto Švédy, kteří hradby záměrně pobořili a v pozdější době byly rozebírány na stavbu budov.
A když už jsme byly v HavlBrodě, nesměly jsme vynechat zastávku u Cimrmanova "Středu Evropy".
Podle Járy Cimrmana se střed Evropy nachází někde u Brodu. Cimrman hledal těžiště Evropy, a ačkoliv mu nejprve vycházelo spíše k Uherskému Brodu, odstřihl z plánu část Uralu a přiblížil se tak k Brodu Německému - dnes Havlíčkovu. Chtěl se zde usadit a zřídit si chalupu s vysílací věží, odkud by mohl zasáhnout svými myšlenkami celý kontinent.
29. 6. 2002 byl ve veřejně přístupné zahradě kavárny "U Notáře" umístěn trychtýř označující "Střed Evropy", protože "všechno co bylo je a bude středem čehosi, by nemohlo existovat bez toho, aniž by předtím neprošlo trychtýřem."
"Pamenhir" na okraji zahrady. Není to vidět, ale v květeně se skrývá ještě jeden menší menhirek.
Po cyklo 19 a po silnici jsme se zase na chvilku vzdálily Sázavě. Ve Veselicích jsme ale byly zpět u vody - tady hlídali řeku dva vodníci.
Po silnici č. 150 (byla nejblíž řeky a také to po ní bylo nejkratší) jsme dojely do Okrouhlic, kde byla další zastávka.
Místní zámek, původně barokní, je nepřístupný a pozvolna se mění v ruinu.
Památní obětem 1. a 2. SV před zámkem.
Lípa svobody v parku u zámku.
Hlavním důvodem zastavení v Okrouhlicích byl ale tento dům, resp. místní škola...
kde se narodil malíř Jan Zrzavý.
Brána školní zahrady podle návrhu Jana Zrzavého.
"Jéžíšmarjá, vona už zase fotí..." - HMS se už moje zastávky přestávaly líbit. Ale když ono je cestou tolik zajímavých věcí... Památník padlým v Nove Vsi u Světlé.
Kostel sv. Václava ve Světlé nad Sázavou. Tento děkanský kostel byl vybudován na konci 12. století, ovšem za panování rodu Černínů byl renesančně přestavěn. Další rozšíření následovalo v roce 1722. V interiéru je 6 obrazů připisovaných Petru Janu Brandlovi, ale ke kostelu jsme nezajížděly. Největší zvon umístěný v kostelní věži je zasvěcený sv. Václavovi a pochází z roku 1569. V kryptě pod kostelem odpočívá Jan Rudolf Trčka, jehož slavný rod vymřel po meči.
Památník obětem 1. a 2. SV od akad. Sochaře Otakara Marcina z roku 2009.
A samozřejmě jsme obdivovaly i zámek - tentokrát HMS povolila focení bez připomínek :o)))
Základem dnešního zámku byla tvrz, kterou v roce 1567 nechali Trčkové z Lípy renesančně upravit na lovecký zámek. V roce 1722 se majitelem stal František Antonín Černín, který jej nechal upravit v duchu baroka. Objekt byl obohacen o arkády, sochařskou výzdobu a úpravou prošel i přilehlý park. Současnou podobu zámku vtiskl vídeňský architekt Svatoš, který přistavěl novorenesanční věžičku, balkon a arkády uzavřel okny. Zámek je přístupný, je v něm umístěno muzeum.
A v BIO kvalitě...
Ze Světlé jsme zase chvilku jely po cyklo 19 - parádní asfaltová stezka. Most pro pěší v Mrzkovicích byl příjemným zpestřením.
Poslušně jsme kola vedly a přecházely jsme po jedné. Most se přece jenom houpal.
Sázava v Mrzkovicích.
Poslední dnešní dokopec do Trpišovic - ve Smrčné jsme cyklo 19 opustily, protože jsem našla zkratku :o))) Kopců jsme dneska vytlačily docela dost, ale tenhle byl jednoznačně nejvýživnější. Na cyklo 19 bychom na tom ale nebyly o moc líp, akorát bychom to měly delší.
Podle HMS měl dokopec místy až 17%.
Trpišovice. Uff, jsme na vršku. Dneska už máme kopce definitivně za sebou.
Kaplička v Dobrovítově Lhotě...
a křížek vedle kapličky. Tady opouštíme trasu a sjíždíme dolů k Sázavě na Stvořidla, kde nás čekají postele.
A jsme pro dnešek "doma". Dneska spíme v penzionu Stvořidla a bylo to velmi příjemné ubytování.
Nejnáročnější den nás sice čeká až zítra, ale i dneska to bylo docela výživné. Tachometr mi ukázal 78 km a 681 v.m. Jednoznačně jsme se všechny shodly na tom, že červená je mnohde pro kolo nesjízdná a cyklo 19 dělá místy docela velké odbočky od řeky. Silnice III. třídy č. 150 byla nakonec dobrá volba. Provoz byl mírný, stoupání nenáročné a kilometry pěkně ubíhaly.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

20190714 Dámská zdraví z Posázaví - z v.n. Pilská na Stvořidla

Popis

vše o Dámské 2019 - http://vrstevnice.com/akce/2019/1907cervenec/190713/190713.html
trasa - https://mapy.cz/s/3xCLr
ujeto 78 km a nastoupáno 681 v.m.
moje akce 2019 - http://www.vrstevnice.com/akce/2019/akce2019.html
#sázava, #sázava, #žďár, #přibyslav, #pohled, #hamroň, #gryf, #cimrman, #olšiak, #havlbrod, #zrzavý, #borovský, #stvořidla, #světlá, #okrouhlice

Období

červenec 2019

Statistiky

  • 142 fotek
  • - zobrazení
  • 5 se líbí

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20190714 Dámská zdraví z Posázaví - z v.n. Pilská na Stvořidla
Komentáře Přidat