20190120 K tolerančnímu hřbitovu v Ruzyni
Chvíli jsem zvažovala, kterým dokopcem dobýt Petřiny, ale přes různé únikovky jsem to nakonec nevzdala a vyjela tím nejprudším, co v okolí mám. Pravda, je to "jen" nějakých 30 výškových metrů na 200 metrů délky, ale zvedá se docela nepříjemně. Vyjela jsem na kašpárka a překvapivě jsem ani nevyplivla plíce.
Tak tuhle plastiku u gymnázia Nad Alejí jsem nepochopila. Ale doma jsem trošku potrápila strýčka Gůgla a našla jsem. Abstraktní bronzovou plastiku s názvem "Letící..." vytvořil Rudolf Svoboda.
a před Gymnáziem Nad Alejí (tehdy základní devítiletá škola) byla instalována v souvislosti s a návštěvou prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka v roce 1978.
A jsem u Hvězdy - severní bránou dovnitř...
a hurá pěšinkou podél zdi.
Krásně se tu jede.
Na Vypichu je i letos vše připraveno na vytvoření běžkařského oválu. K tomu ale zatím nedošlo, a tak kopeček umělého sněhu využívají děti k bobování.
Na Vypichu je Břevnovská brána Hvězdy.
K letohrádku jsem tentokrát nejela, raději jsem zůstala na své pěšince podél zdi.
Jižní bránou jsem Hvězdu opustila...
a dál jsem jela kolem zdi po cyklostezce.
A pak jsem odbočila sem - teda to jsem vůbec netušila, že je tady takový úžasný volný prostor. Vždycky jsem jela buď Hvězdou nebo horem vilovou čtvrtí.
Zeď kolem Hvězdy prochází postupnou rekonstukcí. Postupnou proto, aby nemusela být celá obora kvůli stavebním pracem uzavřená. Je fakt, že takhle ani nikdo nezpozoruje, že v nějakém místě zeď na chvíli zmizí.
A tohle už jsem ve vilové čtvrti na Bílé Hoře a vyjela jsem přímo u vily, která je, resp. byla spojená se jménem fotbalového bosse Františka Chvalovského. Jo, je stále pěkně udržovaná.
A protože to byl jen skok na nejvyšší kótu Prahy 6, zajela jsem k mohyle na Bílé Hoře.
Při tomhle pohledu mě vždycky fascinuje, že letohrádek Hvězda vypadá, jako by stál na západním úbočí návrší. Ale když jste ve Hvězdě, máte pocit, že letohrádek stojí na hřebeni a ta kilometrová promenáda z Vypichu je rovná a hlavně vodorovná jak podle pravítka.
Ale dlouho jsem si tím hlavu nelámala, protože výhled byl parádní.
Z Bílé Hory jsem jela trošku podle citu a jak se ukázalo, jela jsem dobře. Na první dobrou jsem objevila cíl dnešního výletu - toleranční evangelický hřbitov.
V Praze jsou pouze dva evangelické hřbitovy - jeden zde v Ruzyni a druhý ve Strašnicích. Ten byl založen zhruba v roce 1795.
Brána je odemčená, a tak je možné na hřbitov nahlédnout.
Hřbitov je opravdu malinký (cca 35 x 41 m), ale v Praze není nejmenší. Tím je hřbitov Benický, který je zhruba poloviční.
Posledním pohřbeným na hřbitově byl Václav Kubát, zavražděný 21.5.1945 ve věku 50 let.
Hned vedle je další zajímavý náhrobek - majitelé usedlosti "Hybšmanka" a majitelé domů v Břevnově.
A tohle je také zajímavý náhrobek - Josef Vondráček, mistr kamenický, zemř. 4.3.1899 ve věku 62 let a jeho syn Josef Vondráček, akademický sochař, zemř. 6.2.1900 ve věku 35 let.
Na torza stél lze narazit i v místech, kde jsou prošlapané cestičky ve všudypřítomném břečťanu.
Musím říct, že je to velmi zajímavé místo a rozhodně stojí za návštěvu.
Cestou zpět do Hvězdy jsem potkala chaloupku na "muří" nožce. Hned mě napadlo "vchodem ke mě, k lesu zády", ale raději jsem to nepokoušela. Co kdyby :o)))
Do Hvězdy jsem bránu hledat nemusela - projela jsem momentálně "imaginární" zdí...
a pak dál pěšinou podél ní.
I tohle je Hvězda...
a tohle je asi nejfotografovanější strom v oboře. Ještě pamatuji, když měl korunu a kus skály vedle byl převisem.
Místo, kde skrz zeď protéká do obory potok Světlička...
tady moc jako potok nevypadá...
ale pod studničním domkem nabírá na síle...
a dál meandruje spodní části obory, kde z ní vytéká a vlévá se do Litovického potoka.
Jé, hele, sněhulák :o)))
A už je tu i výhled na libocký kostel sv. Fabiána a Šebestiána.
Minula jsem Jinočanskou bránu.
Ne, k letohrádku nahoru už se nesápu.
Libocký kostel je historicky zcela nezajímavý (zatím), ale tvoří nádhernou dominantu.
Stochovskou bránou, tedy spíše brankou, jsem vyjela z obory...
a podél Litovického potoka jsem jela do Liboce.
A jsem pod kostelem, kde vznikl nový odpočinkový prostor. Když jsem loni o revitalizaci tohoto prostoru četla, byla jsem velmi příjemně překvapená, že není snaha vystavět tady další baráky, ale zůstane tady zeleň.
Tady bývaly zahrádky - jen jednou jsem kolem projela a byl to trošku děs. Ostatně jak to v dnešních zpustlých zahrádkářských koloniích bývá. Vládli tu bezdomovci a byl tu značný nepořádek. Teď je tu zbrusu nový rybníček Terezka.
Něco o revitalizaci území.
Jak je vidět, na stráni pod kostelem už byl ovocný sad založen.
A vyhlídka se už také rýsuje, tak ji musím vyzkoušet.
Ještě by to tady chtělo lavičku a dovedu si představit, jak tu v odpoledním či podvečerním sluníčku sedím...
Ze zahrádkářské kolonie přece jenom něco zbylo :o)))
Památník obětem 1. světové války vedle libockého kostela.
A samozřejmě nesmí chybět ani můj oblíbený pohled na libocký kostel od Libočáku. Tohle se prostě neokouká :o)))
Myslela jsem si, že u Libočáku sednu na kolo a slezu až doma, ale člověk míní... Tady byl předloni vykácen kus místního lesíka a stále jsem čekala, co se tady začne stavět. Ale zdá se, že ani tady další výstavba nebude, protože je tu vysazeno spoustu mladých jehličňanů.
Nakonec jsem se ještě zastavila u zvoničky ve Veleslavíně (postavena zhruba v 19. stol.) a pak už jsem pádila domů.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

20190120 K tolerančnímu hřbitovu v Ruzyni

Popis

trasa - https://mapy.cz/s/3lqDt
rybník Terezka, Liboc - https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/579685/to-je-promena-praha-ma-dalsi-malebne-zakouti-terezka-se-napousti-vodou.html
Jde o evangelický hřbitov založených po roce 1784, tedy po vyhlášení tzv. tolerančního patentu Josefem II., a jeden ze dvou evangelických hřbitovů na území Prahy. Mnohé prameny uvádí, že je jediný, ale druhý evangelický hřbitov se nachází ve Strašnicích (zal. 1795). V revolučním roce 1848 se na ruzyňském hřbitově shromáždili pražští studenti, aby uctili památku bojovníků padlých v Bitvě na Bílé hoře. Poslední pohřeb se zde konal roku 1945 (Václav Kubát, zavražděn 21. 5. 1945 ve věku 50 let). Někdy je uváděn také jako nejmenší hřbitov v Praze, ale tím je hřbitov Benický.
blog z webu praga-magica - http://praga-magica.blog.cz/1009/tolerancni-hrbitov-v-ruzyni
moje akce 2019 - http://www.vrstevnice.com/akce/2019/akce2019.html
#bíláHora, #hřbitov, #hvězda, #liboc, #památník, #praha6, #ruzyně, #rybník, #zvonička

Období

21.1.2019

Statistiky

  • 69 fotek
  • - zobrazení
  • 5 se líbí

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20190120 K tolerančnímu hřbitovu v Ruzyni
Komentáře Přidat