20180716 Dámská 2018 - přes 3 země
Ráno jsme vyjeli ještě před devátou. Křížek u silnice.
Naše první cesta vedla k bývalé trafačce, která byla přebudována na orloj. Duchovním otcem orloje je pan Martin Chaloupka, který se podílel i na dalších aktivitách v Kryštofově Údolí.
Zcela neplánovaně jsme stihli "produkci" orloje o deváté! Součástí orloje je 22 řezbovaných figur. 18 z nich je pohybových. Autorem figur je liberecký výtvarník a řezbář Václav Plechatý.
Bylo poměrně časně, a tak jsme se ještě trošku rozhlédli po místních památkách a zajímavostech. Přes říčku Rokytku vede kamenný barokní most z 19. století. Středový klenák nesl dataci 1832, po rekonstrukci byl odstraněn. Most zdobí kopie sochy sv. Jana Nepomuckého. Dnes  je technickou památkou.
Na soklu sochy sv. Jana Nepomuckého jsou výjevy z jeho života.
A zašli jsme také ke kostelu sv. Kryštofa, který je nejcennější památkou v obci.
Celý areál tvoří kostel se zvonicí a márnicí, hřbitov a barokní fara.
Socha sv. Václava na cestě ke kostelu.
Barokní fara vedle kostela byla postavená v roce 1768.
Zděná brána na hřbitov a ke kostelu.
Vedle vstupní brány je zděná márnice a za ní samostatně stojící dřevěná zvonice.
Márnice už dnes není využívána, vnitřní prostor je pietně upraven.
Cyklus osmi obrazů s námětem "Tanec smrti" na zdech márnice. Dnes zde visí repliky, Původní originály malované na dřevě jsou uloženy v Severočeském muzeu v Liberci.
Kostel je poměrně rozlehlý. Předsíň a hlavní loď jsou dřevěné...
sakristie byla dostavěná později a je zděná.
Malované desky v předsíni kostela...
malovaný strop předsíně.
Interiér kostela - do kostela se dalo pouze nahlédnout, přístupný je jen o bohoslužbách.
Oltář a vlevo od něj křtitelnice. Současný oltář byl do kostela umístěn v roce 1861 a na obraze je sv. Kryštof. Vlevo je vidět křtitelnice - má kamennou krouženou nohu (vyrobená koncem 17. stol.), víko je dřevěné, vyřezávané (bylo vyrobeno v roce 1760). Uvnitř je cínová nádoba s datací 1713.
Ústřední kříž hřbitova. Víc jsem zde nefotila, protože starší hroby jsou v dost neutěšeném stavu a novější mají již klasické mramorové stély.
V centru obce, samozřejmě, nesmí chybět také památník hrdinům z 1. SV.
A pak zde najdeme poněkud netradiční kašnu "Čůrající voříšek". Duchovním otcem nápadu byl opět Martin Chaloupka a inspirací byl slavný bruselský Manneken Pis.
Tvůrcem kašny byl akademický sochař Aleš John, který ji vytvořil podle vlastního psa Bogye.
Ještě startovní fotku - jak jinak než s orlojem...
a symbolicky vyjíždíme od nultého patníku na dnešní etapu přes 3 země.
Zdolali jsme jediné stoupání dnešního dne - 598 m n.m.
Ten správný buk republiky jsme hledali marně - moc jich tu nerostlo, tak jsme za něj zkrátka prohlásili tento. Původně zde stával až do roku 1956 "Eduardův buk" pojmenovaný podle tehdejšího majitele panství - hraběte Eduarda Clam-Gallase. Na buku nějaký čas visel i obrázek svatého Eduarda. Už v roce 1957 byl ale vyvrácen větrem, a tak zde byl - údajně na druhé straně cesty - v roce 1968 vysazen památný "buk Republiky".
Poslední metry dnešního stoupání a pak už to fakt bylo jen a pořád dolů nebo po rovině.
Elektrárna Turoszów - odpoledne jí budeme mít na dosah.
Stále klesáme. Cesta po modré TZ je ale luxusní.
Boží muka se sv. Hubertem. Je příjemné vidět, že se tahle zastavení obnovují a vznikají.
"Zvěřinec" pod mostem přes Lužickou Nisu v Chotyni.
Přijíždíme do Hrádku nad Nisou a míjíme bývalou textilní továrnu. Barokní podsklepený dům s mansardovou střechou byl postaven v roce 1723 jako textilní manufaktura na výrobu sukna, bavlněných látek, punčoch a kanafasového zboží. Jedná se o jednu z nejstarších dochovaných manufaktur v Čechách. Výroba zde příliš dlouho nefungovala, v letech 1767 - 1818 sloužil objekt jako apretura a mandlovna lněných pláten. V roce 1812 zde byla krátce umístěna hrnčířská dílna, ve které se vyráběly hliněné lahve pro Lázně Libverda. Na fasádě domu směrem je zachován clam-gallasovský erb. Dnes dům slouží jako obytný.
Prvorepubliková vila v současném hávu... Ne, tohle mi opravdu dohromady nejde...
Fara s mansardovou střechou z roku 1804, postavená stavebním mistrem Josefem Andersem a tesařským mistrem Breuerem z Chrastavy v pozdně barokním stylu. Vstupní dveře mají původní dveřní panty, kliky a zámky. Uvnitř se dochovala klenutá síň se dvěma přikládacími prostory pro kamna. Za farou vykukuje věž kostela sv. Bartoloměje. Původní kostel byl gotický, následně prošel přestavbami v různých stylech. Dnes je patrná renesanční a barokní přestavba. V 90. letech 20. století prošel kostel rekonstrukcí. Věž byla osazena zvonem z roku 1575, který byl původně zavěšený v kostele Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově.
Kostel sv. Bartoloměje jsem jen minuli, zajeli jsme ale k bývalému luteránskému Chrámu pokoje. Byl postaven v novogotickém stylu s prvky saské renesance podle projektu berlínského architekta Johannese Vollmera. Základní kámen byl položen 17. června 1900, kostel byl slavnostně vysvěcen 1. prosince 1901. Od roku 1950 ho využívá Církev československá husitská.
Vstupní portál.
Pamětní kámen Martina Luthera vedle kostela. Původně stával před kostelem.
Po obědě jsme se zastavili na náměstí - v dlažbě jsou tu vytvořeny velké sluneční hodiny.
Sokl nad hodinami skrývá bývalou studnu - ta byla objevena při nedávné rekonstrukci náměstí.
Morový sloup se sv. Annou Samotřetí. Na náměstí stával od roku 1714, ale v roce 1945 byl stržen údajně z důvodu narušené statiky. V roce 2016 byl sloup na náměstí vrácen, resp. jeho kopie, protože původní sloup zmizel neznámo kam.
V roce 1714 měšťané postavením sloupu splnili slib, který dali za to, že přežijí těžké nemoci, kterým podlehl velký počet obyvatelstva. Stavební výlohy platili dobrodinci.
Sloup byl v roce 1802 a 1837 renovován.
Grösselova kaple - jedna z nejstarších památek Hrádku nad Nisou. Barokní kapli zvanou také Grösselkreuz nebo Grösselův kříž nechal v listopadu 1697 postavit obchodník Christoph Grössel se svou ženou Elisabeth. Kaple stála původně u domu čp. 693, na jaře 2017 byla přemístěna k domu čp. 215. Ve výklenku se nacházel dřevěný kříž a malovaná silueta Krista.
Podstávkový dům čp. 215 vedle kaple...
a něco k jeho historii a obnově.
Překračujeme hranice do druhé země - do Německa.
Cyklostezka k Žitavě.
Trojzemí...
Momentálně stojíme v Německu, hranici s Polskem (vlevo) a Českem (vpravo) tady tvoří Lužická Nisa. Mezi Polskem a Českem pak tvoří hranici Oldřichovský potok, který se tu do Lužické Nisy vlévá.
Jedeme dál podle Lužické Nisy, za řekou je Polsko.
Soutok Lužické Nisy (vpravo) a Mandavy (vlevo) v Žitavě. Do města jsme nezajížděli.
Při výjezdu ze Žitavy jsme narazili na tenhle železniční viadukt.
Nádhera, to jsme prostě zastavit museli.
Nejen asfaltem živ je cyklista. Drželi jsme se stále červené TZ a ta chvílemi vedla mírným terénkem.
A opět je tu elektrárna Turoszów - byli jsme jí stále blíž, ale už jsem jí nefotila.  Ostatně tady jsme ani být neměli, tady jsme si prachobyčejně zakufrovali...
a pěkný kousek jsme se drncali pěšinou přes louku. Hlavně, že jsme se stále drželi řeky.
V Drausendorfu jsme se ale zase našli a vrátili jsme se na ztracenou červenou.
Pozor vlak!
Máme dát pozor, ale na co?!?
Tak už je jasno, ale žádné drama.
HMS zaujala infotabule: "Jé, hele, tady byl v roce 1942 nějaký "lager"!" Na druhý pohled jsme ale zjistili, že není "lager" jako "lager". V tomhle se nepracovalo, v tomhle se skladnilo. Brambory :o)))
A muselo se jich tu "lagerovat" hodně, protože pozůstatky sklepa dávaly tušit nemalé rozměry.
Původní vjezd do sklepa.
Ale přece jenom tady "lager" - dnes již zapomenutý - byl. Podle bilbordu se zde vzniká pamětní místo, na všechny, kteří tímto táborem během 2. SV a po ní prošli. A je pravda, že jsme cestou přes Drausendorf narazili na více informačních tabulí informujících nejen o bramborovém "lageru".
Zatím to tady ale vypadá dost "zapomenutě"..
A tady jsme se rozhodli červenou turistickou opustit. Vedla opět do polí zatímco přes trať jsme se dostali na parádní cyklostezku.
Pravda, byl to trošku kopeček, kterým jsme dnes poněkud odvykli :o)))
Sjíždíme do Hirschfelde.
Cyklisté vítáni :o)))
Městečko je plné krásných podstávkových domů. Kromě krásně opravených se tu najdou i polorozpadlé. Tak to  bychom tady nečekali.
Musím říct, že kombinace podstávkového domu s plastovými okny a solárními panely je na mě trošku silná káva.
Přijíždíme na náměstí.
Tady už je vidět i domy z 19./20. stol.
Kamenná kašna.
A pro změnu opět podstávkové domy.
Jedna prvorepubliková vila, resp. tady by se řeklo vila z počátku 20. stol. :o)))
Kostel sv. Petra a Pavla. Nejstarší zprávy o kostele chybí, pouze je známo, že v Hirschfelde stávala již v polovině 14. století Johanitská komenda, která byla sídlem Johanitů. Johanitská komenda zanikla během reformace, kromě kamenných prvků kostela a fary ji dnes připomíná jen název přilehlé ulice - Komturstraße (Komturova, či srozumitelněji snad Komandérova ulice). Tento místní název je památkou na dávného velitele, hlavního představeného komendy. Kostel byl několikrát přestavován, ale do dnešní doby si zachoval výrazné gotické prvky s původní stavby.
Historické stély u zdi kostela.
Sluneční hodiny na věži kostela a původní dřevěný ciferník "odložený" u hřbitovní zdi.
Prošla jsem i hřbitov - zaujaly mě tady zejména hrobky.
Některé byly hodně rozlehlé.
Tahle patří mezi novější.
Západní strana kostela - na zdi vedle věže by měla být umístěna nejstarší náhrobní deska s nápisy, epitaf upomínající na rodinu místního faráře M. Haugsdorfa († 1640). Ne již zcela zřetelný nápis odkazuje k roku 1629, kdy zde byl pochován farářův syn. Kámen by měl být snadno rozpoznán, protože je nad deskou zazděn nevelký krucifix, zde kámen s vyobrazením ukřižovaného Krista. Bohužel o této desce jsem se dozvěděla až doma při hledání informací, tak se na ní budu muset podívat někdy příště.
Zkusila jsem také vzít za kliku kostelních dveří a bylo otevřeno. Malovaná předsíň kostela - ta zřejmě slouží i jako kaple.
Interiér mě překvapil - kostel je jednolodní a členitou gotickou klenbu podpírá jediný sloup uprostřed. Tohle je stavitelský skvost, to se hned tak někde nevidí. Ochozy byly dřevěné, s malovanými obrazy. Proti světlu se ale fotilo velmi špatně a na podrobnější prohlídku už jsem neměla čas.
Oltář a nad ním varhany. Tak tohle uspořádání jsem snad v kostele ještě neviděla. Alespoň marně pátrám v paměti. Jednoznačně je to zcela nezvyklý kostel a určitě stojí za návštěvu, ostatně jako celé městečko.
Kamenná křtitelnice.
Ostatní už na mě venku nedočkavě čekali a vůbec nesdíleli mé nadšení z interiéru kostela. Tak jsem rychle sedla na kolo a jelo se dál. Teď jsme se napojili na dálkovou cyklotrasu Odra - Nisa.
Adamstein - geologicky chráněný útvar z rumburské žuly, věnovaný jako suvenýr králi Albertu. Tedy pokud jsem nápisy přeložila správně...
A další poutač u cesty - nejde ale o kámen, jde o útlý stonek za kamenem, kterým je Hiltscherův dub, zasazený v září 2015 jako poděkování Michaelu Hiltscherovi, starostovi Žitavy, za zásluhy při obnově cyklostezky podél Nisy.
Poblíž dubu se pak nachází další zajímavé místo - tady kdysi stávala poměrně rozlehlá výletní restaurace...
která byla vyhledávaným cílem výletníků.
Cestou jsme míjeli také pár zajímavých železničních mostů přes Lužickou Nisu.
Upoutávka pod skálou a kříž na skále.
"Pozvánka" na stesku lesního dobrodružství, která končí v klášteře St. Marienthal. Bez kol bych se asi nechala zlákat, s naloženým kolem jsem se ale držela dál asfaltu.
Klášter St. Marienthal. Nejstarší nepřetržitě existující konvent cisterciaček na německé půdě.
Klášter byl založen roku 1234 českou královnou Kunhutou Štaufskou za podpory jejího manžela, krále Václava I. a až do počátku 15. století a husitských válek byl podřízen víceméně zájmům Českého království.
Po požáru v roce 1683 byl klášter obnoven ve stylu českého baroka. Až do současnosti se dochoval jako impozantní, uzavřený areál. Celý soubor klášterních budov byl v posledních letech kompletně zrekonstruován.
Socha sv. Jana Nepomuckého.
Klášterní budova je postavena do tvaru písmena U a křídla jsou zakončená kaplemi sv. Kříže a sv. Mikuláše.
Kaple sv. Kříže. Kaple by měly být podle zdrojů na internetu otevřeny, ale v době naší návštěvy byly uzavřeny a nedalo se nahlédnout ani přes mříž. Možná to bylo i odpolední hodinou, bylo už k páté odpolední.
Kašna s pramenem třech svatých.
Pocta papeži Janu Pavlu II.
Výklenková kaplička ve zdi areálu.
Další ze soch v areálu.
Spojovací chodba do kostela.
Tam jsem se ale vstoupit neodvážila.
U zadního traktu kláštera končí opravné práce. Dost mě zaujala domalovaná okna.
Budovy mimo klášter dnes slouží jako budovy opatství, ubytovací prostory a restaurace.
V průčelí nechybí znak kláštera.
A na boční straně budovy se opět opakují domalovaná okna.
Z kláštera vyjíždíme hlavní branou a pokračujeme dál po cyklostezce.
Boží muka naproti bráně.
U silnice jsem pak narazila na tenhle ukazatel...
zřejmě součást stezky vedoucí z kláštera okolo vinohradu, kterou by měla lemovat také křížová cesta = patnáct výklenkových kapliček a obrázky s motivy ukřižování. Na vrcholu kopce stojí sochy a nabízí se krásný výhled na celý klášterní komplex.
Pásla ovečky v zeleném háječku... :o)))
Ostritz.
Sv. Jan Nepomucký na nároží domu v Ostritz.
Dál vede cyklostezka takřka neustále podél hlavní silnice.
Německo opouštíme před Hagendewerem a přejíždíme Lužickou Nisu do Polské Radomierzyce.
Bezdušáky "po Polski" :o)))
A jsme zase zpět v Česku. Tady mi už ale došly baterky ve foťáku, takže jen poněkud nekvalitní foto z mobilu.
Kolem dnešního noclehu byly trošku zmatky - nejprve jsme bušili na vrata Dvora Hlaváč, ale tam nás odmítli s tím, že realizují POUZE agroturistiku. Při náhledu do dvora jsme nakonec byli i rádi, že tam nebydlíme. Postýlky na nás čekaly o kilák dál v Hospodě Pod Lípou.
Ubytovací prostor byl na bývalé půdě, takže trošku krkolomný výstup po strmých schodech.
Postýlky jak "u trpaslíků", ale spalo se tu dobře.
Kuchyňka i sociální zázemí byly dostačující a co víc - konečně jsme spali někde, kde byla hospoda přímo v baráku, což někteří účastníci velmi,a  to velmi ocenili :o)))
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

20180716 Dámská 2018 - přes 3 země

Popis

trasa - https://mapy.cz/s/2TLYu - 64,5 km + nastoupáno 525 metrů
vše o akci - http://www.vrstevnice.com/akce/2018/1807cervenec/180714/180714.html
moje akce 2018 - http://www.vrstevnice.com/akce/2018/akce2018.html

Období

červenec 2018

Statistiky

  • 150 fotek
  • - zobrazení
  • 7 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20180716 Dámská 2018 - přes 3 země
Komentáře Přidat