20160506a Samopše 2016 - pátek 6. 5.
Jarní NaKolácký sraz 2016 pořádal Airline a konal se v PoSázaví...
ubytovaní jsme byli v kempu Samopše...
a všichni jsme se vešli do jedné budovy.
A teď něco málo z pátečního výletu - kudy jsme jezdili a co jsme všechny viděli. Z kempu jsme museli do kopce přes Samopše...
a pak přes Mrchojedy...
kde je v centru obce zvonička s památníkem obětem 1. SV...
a na okraji obce památní kámen. Není přesně jasné, co to vlastně je za kámen - podivná stéla z načervenalého kamene je považována za smírčí kámen, jinými za hraniční kámen a dalšími za prastarý menhir. Na první pohled je ale patrné, že byl uměle vytvarován, a to symetricky do tvaru jakého si oblého „T“. Zdroj: http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=281860
Já tedy na kameni nic konkrétního nevidím, ale z přední strany je prý patrný jakýsi podivný reliéf, připomínající postavu s rukama nad hlavou. Odtud kámen dostal název „kamenný muž“. Co konkrétně ale tento reliéf může znamenat, o tom se vede mnoho polemik - zájemci si můžou více přečíst tady http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=281860
Všudepřítomná žlutá - musím říct, že v tuto dobu je řepka opravdu potěchou pro oko :o)))
Výhledy do údolí Sázavy za křižovatkou Na Vítkovicích - to je ta lesní křižovatka nad Mrchojedama :o)))
Kaplička sv. Václava u silnice do Ratají nad Sázavou. Jde o zděnou výklenkovou kapli z počátku 19. století. Výzdobu tvoří obrázek sv. Václava.
Kaple sv. Antonína v Ratajích naproti hřbitovu. Drobná pozdně barokní čtvercová kaple z konce 18. stol. Západní průčelí je zakončeno mohutným převýšeným štítem se dvěma prázdnými nikami a vpadlým polem s vloženým dřevěným křížem. Vstup s obloukovým záklenkem je nízký, opatřený mříží. Na bocích kaple jsou malá slepá oválná okna.
Uvnitř je socha sv. Antoníčka.
Ratajský zámek, zvaný Přední nebo Horní hrad, se poprvé připomíná roku 1346. Jde o trojkřídlý zámek na místě gotického hradu (severní křídlo), přestavěný renesančně (jižní křídlo) koncem 16. století a barokně (západní křídlo) kolem roku 1672 (stavitel Andrea de Quarde), kdy byla přestavěna i obě starší křídla, okna dostala výrazné pískovcové suprafenestry a budova mohutný portál.
Vstupní portál, kde byl pod erbem latinský nápis, dnes už nečitelný...
nicméně v průjezdu je možné dozvědět se, co tam bylo.
Erbovní znak pánů z Talmberka nad vstupním portálem.
Průjezd na nádvoří zámku...
erbovní znak zdobí i klenbu průjezdu.
Zámecké nádvoří - dnes poněkud ohlodané zubem času. Vpravo severní křídlo (původní gotická část), uprostřed západní (barokní) a vlevo jižní křídlo (renesanční).
Lipová alej od zadní brány ze zámku a rozpadající se zeď bývalého zámeckého parku.
Sluneční hodiny na severním křídle zámku - pokud pomineme, že máme letní čas, tak jdou na minutu přesně :o)))
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1757 pod zámkem.
Kostel svatého Matouše, zvaný dolní ratajský kostel, vznikl zřejmě ve 14. stol. a fungoval souběžně s dnes již zaniklým horním kostelem sv. Mikuláše (u dnešního zámku). V letech 1675–91 byl stržen a nákladem Maxmiliána z Talmberku nahrazen raně barokní stavbou podle projektu Ondřeje de Guarde. Zachoval se dodnes s minimem změn. V 90. letech 20. století opraven, je nepřístupný, včetně okolního hřbitova, takže víc nebylo možné si jej prohlédnout.
Z původního kostela se zachovaly hrobky předchozích majitelů panství a druhotně osazená deska s erbem pánů z Lipé (z r. 1576)...
pravda, z desek jsou již jen torza, ale na erbu jsou ještě jasně vidět vavřínové haluze.
Zámek z údolí Sázavy.
Hrad Pirkštejn, zvaný Dolní, se poprvé připomíná roku 1366. Byl vystavěn pány z Lipé – nejvýznamnějším představitelem tohoto rodu byl Hynek Ptáček z Pirkštejna (zemřel 27. 8. 1444 v Ratajích, je pochován v kostele sv. Matouše), významný český státník, politik a diplomat, dobyvatel hradů Ostromeče a 1437 Sionu u Kutné Hory, vychovatel budoucího českého krále Jiříka z Poděbrad, s nímž byl později i rodově spřízněn (nejstarší Jiříkův syn Viktorin si vzal za manželku Hynkovu jedinou dceru Žofii). Do hradu se vstupuje po zděném mostě, na jihovýchodní straně je dominantní středověká válcová věž s dřevěným bedněním, západní stranu tvoří palác, přestavěný na faru, a hospodářská stavení. 
Podobu ze začátku 18. století (jediná zásadní přestavba) si hrad zachoval dodnes a také jeho majitel se již nezměnil – objekt patří církvi a není (až na výjimky) veřejnosti volně přístupný.
Na závěr ještě jedno panorama Ratají z údolí Sázavy a šlapeme dál.
Statek Kozojedy...
a samozřejmě nesmí chybět patron Posázaví - sv. Prokop.
Podveky aneb ztrácíme se ve žluté záplavě. Ke kostelu sv. Havla jsme ale nezajížděli.
Obci Podveky dominuje vrch s kostelem Sv. Havla a hřbitovem. Kostel byl vystavěn r. 1783 na místě původního kostela, který je připomínaný již v roce 1350. Z původního kostela byl zachován pouze zvon. V r. 1897 byl kostel opatřen novou šindelovou střechou, železobetonovým stropem a cibulovitou věží s plechovým povrchem. Hlavní oltář zdobil obraz sv. Havla od V. Kandlera, který byl v r. 1960 zničen kulovým bleskem. V r. 1981 byl nahrazen obrazem sv. Václava. U kostela je vyhlídkové místo, odkud je za dobrých podmínek pouhým okem vidět rozhledna na hoře Blaník a z věže kostela i Praha.
Dopolední stoupání máme za sebou, teď už nás čeká jen 6ti kilometrový sjezd do Kácova... do pivovaru... sakra, to už máme hlad :o)))
Baileyho most zvaný "bejlina" přes řeku Sázavu u Kácova. V roce 1975 byl sestavený z původní výzbroje americké armády. Kdo chce o Kácově vědět víc než pár dalších fotek, tak je kompletní fotodokumentace tady http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/160506b_Kacov/
A hurá na oběd a kam jinam než do Pivovaru Kácov. Od založení pivovaru roku 1457 až po rok 1918 byli majitelé pivovaru Košínové z Košíně a vlastnili i Kácovské panství. V letech 1918 – 1921 přešla správa do habsbursko lotrinských statků. V letech 1921-1948 byla majitelem Česká republika a pivovar Kácov nesl název “Státní pivovar v Kácově”. Po roce 1948 se pivovar stal součástí středočeských pivovarů a v roce 1957 byl provoz pivovaru zastaven. Poté zde sídlily různé státní firmy, koncem 80. let zde bylo středisko státních drah. Roku 1991 pivovar koupila a zrekonstruovala firma Ados Asistannce, která obnovila v roce 1993 výrobu piva. V roce 1995 byl provoz opět uzavřen. Na podzim roku 2001 se majitelem pivovaru stala firma Pivovar Kácov s.r.o., která zde znovu začala vyrábět pivo.
Jednou z dominant náměstí je mariánský sloup = pískovcové sousoší Panny Marie (na vrcholu) a Čtrnácti svatých pomocníků. Sloup nechala postavit Anna Marie Toskánská. Podstavec a těleso jehlanu zdobí sochy 14 pomocníků = sv. Jiří, Kryštof, Blažej, Diviš, Achacius, Cyriak, Erasmus, Eustach, Pantaleon, Vít, Jiljí, Kateřina, Markéta, Barbora. Na podstavci jsou také sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Jde o jeden z nejbohatších sloupů co do figurální výzdoby.
V jižní části náměstí nelze přehlédnout zámek, který dnes není v příliš utěšeném stavu. Historie zámku se začala psát v polovině 14. stol., kdy zde vznikla středověká tvrz. V polovině 17. stol. byla přestavěna na jednoduchý barokní zámek, který získal svou dnešní podobu po rozsáhlých úpravách v letech 1727-33. Později byl chodbou propojen se sousedním kostelem.
Nad vchodem do zámku je oválná kartuš se sasko-lauenburským erbem, rodovým znakem stavitelky zámku. Jde o jeden z poměrně dochovaných původních prvků.
Nesymetrické rozložení okenních otvorů a nepravidelná vnitřní dispozice je doplněna slepými malbami oken s figurami pánů a dam v rokokových kostýmech. Tyto postavy vyhlížejí nebo se vyklánějí z oken, jakoby kontrolovaly aktivity v okolí zámku. Malovaných oken s figurální výzdobou tvořících iluzi čilého pohybu v zámku je celkem jedenáct.
Do zámeckého komplexu patří také kostel Narození Panny Marie, který byl se zámkem propojen spojovací chodbou dlouhou 150 metrů. Chodba je dnes nefunkční. Průjezdem je možné projít do bývalého poplužního dvora, kde jsou dnes autoservisy apod.
Nejudržovanější budovou zámeckého komplexu je budova bývalého šprýcharu, přestavěná v roce 1920 na sokolovnu.
Vchod do sokolovny z náměstí...
výzdoba zábradlí u mě vyvolala úsměv, ale i určitou nostalgii. Jen barevné vyvedení chybí :o)))
Vedle sokolovny, na bývalé hřbitovní zdi pod kostelem, je umístěný památník padlým v 1. SV a 2. SV.
Kaple sv. Floriána, která je jediným pozůstatkem bývalé hřbitovní zdi u kostela.
Kostel Narození Panny Marie - původně gotický kostel pochází ze 14. století, v polovině 18. století byl přestavěn barokně. V současné podobě se jedná o neslohový trojlodní kostel se západní hranolovou věží a východním obdélným presbytářem s okosenými rohy. Vnější vzhled je velmi jednoduchý, stěny členěny jen okny s kulatými záklenky. Valbová střecha na trojlodí i nižším presbytáři, na něm sanktusík.
Kostel je trojlodní, běžný interiér byl většinou pořízen v 19. stol. Hlavní oltář a kazatelna jsou barokní. Na oltáři je obraz Nanebevzetí Panny Marie od Josefa Hellicha z r. 1862 - bohužel nahlédnout se dalo jen přes mříž, takže lépe vyfotit nešlo. Vedle obrazu jsou sochy sv. Vavřince a sv. Floriána, vzadu pak sochy sv. Petra  sv. Pavla. Oltář darovala kostelu vévodkyně Anna Marie Toskánská a vyprosila do něj ostatky sv. Liberáta - kostel je tak každoročně v srpnu cílem věřících ke sv. Liberátovi.
Proti kostelu přes silnici stojí dům čp. 40, dnes radnice. Původně zde ale bylo farní obydlí. Když ji asi r. 1624 opustil poslední farář, ujala se budovy vrchnost, která v ní zřídila hospodu zvanou „hořejší". Tu pak prodala 31. prosince 1762 Františkovi Jiříkovi a po něm se 30. března 1797 ujal živnosti jeho syn Ignác Jiřík. Tomu se zde 19. června 1798 narodil syn Jan, později nejdůstojnější biskup Budějovický, Jan Valerian Jirsík.
Na památku je v průčelí domu zasazená pamětní deska. Ke změně jména z Jiříka na Jirsíka došlo chybou duchovního správce, který vystavoval Janovi křestní list a v něm se dopustil hned dvojnásobné chyby. I když je v matrice zřetelně uvedeno, že křestní jméno bylo Johanes Victorinius Gyřík, udělal z něho jednak Valeriána a jednak Jirsíka a jméno “Jan Valerián Jirsík” mladému “Janu Viktorovi Jiříkovi” již zůstalo.
Z Kácova jsme se opět museli vyškrábat na kopec, ale odměnou nám byly parádní výhledy...
a další nálož žluté.
Sjíždíme do Zdebuzevsi...
tady mě překvapil krásný kostelíček sv. Anny – původně zde stál gotický obdélníkový kostel sv. Šimona a Judy, který byl uváděný již od r. 1391. V r. 1836 byl kostel přestavěn a zasvěcení změněno na kostel sv. Anny...
průčelí kostela...
kříž vedle vstupu do kostela...
tak tohle se hned tak nevidí. Hned za dveřmi jsou pod křížem máry. Je vidět, že to býval hřbitovní kostelík...
průhled skrz mříž do kostela...
musím říct, že jednoduchý vnitřek kostela na mne působil mnohem příjemněji než honosné barokně zdobené kostely...
křížek u bývalé hřbitovní zdi.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého ve zdi místní usedlosti...
se sochou sv. Jana Nepomuckého.
A tohle jsem zkrátka nemohla nevyfotit.
Ajaj, zrada...
protijedoucí cyklisté nás varovali, že v Radonicích se opravuje most, ale prý se to dá obejít...
zdržela jsem se ve Zdebuzevsi, tak jsem teď musela pátrat na vlastní pěst KUDY DÁL. Nejprve jsem zkusila odvodněné koryto potoka, ale pod mostkem to fakt nešlo. Pokud pominu, že jsem po kotníky zapadla do bahna, tak bych se tam s kolem zkrátka neprotáhla...
nakonec jsem ale našla vyježděnou cestu přes pole a na druhou stranu jsem se dostala.
Támhle odtud jsme sjeli dolů a zase to vyšlapali nahoru. Ty výhledy za ty kopce ale fakt stojí.
Pískovcová socha sv. Prokopa, patrona Posázaví na hrázi Brtnického rybníka. Sochu v roce 1773 vytvořil z labského pískovce Michal Čejka z Olbramovic.
Pískovcová socha sv. Vendelína, patrona pastevců, opět z dílny Michala Čejky byla umístěna roku 1771 cestě do Čejkovic. Dnes je u cesty v parku.
Hraniční kámen poblíž sochy sv. Vendelína s osmicípou hvězdou - erbovním znakem Divišovců.
Hladomorna - jižní předsunutá bašta byla vybudována Petrem Holickým ze Šternberga r. 1467 aby chránila hrad od jihu. Ohrazení okolo věže bylo nejprve roubené, ale později je nahradila zděná hradba časem doplněná ještě o dělostřelecko​u střílnu natočenou k severozápadu.​ Čelo bašty chránil šíjový příkop.
Od jihu je přístup do hradu přes kamenný most. Tato část hradu ale slouží jako soukromé prostory majitelů - v restituci byl hrad r. 1992 vrácen potomkovi původních majitelů, Zdeňku Sternbergovi...
nahlédnout bylo možné jen do kamenné bašty...
kde je kaple sv. Jiří.
Český Šternberk byl vybudován jako gotický hrad, později přestavěný na zámek. Název hradu je odvozen od erbu rodu Divišoviců – zlaté osmicípé hvězdy (německy: Stern = hvězda, Berg = hora). Kompletní album z Českého Šternberku najdete tady http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/160506c_Cesky_Sternberk/
Poslední z trojice pískovcových soch od Michala Čejka z Olbramovic - sv. František Xaverský u mostku pod hradem. Sousoší zpodobňuje poslední dny umírajícího světce, jemuž poskytuje útěchu Indián.
Z hradu byly parádní výhledy do údolí Sázavy. Podle jedné z pověstí byl ve skalách pod hradem ukryt poklad. Na Velký pátek, kdy se otevírají poklady, má skála puknout a poklad se sypat do Sázavy tekoucí pod hradem. Proto lze po tomto dni nalézt v řece tu a tam zlatý plíšek. V r. 1971 byl poklad skutečně nalezen v hradním prostoru. Jednalo se především o cenné předměty ze 17. a 18. stol.
Jedna zajímavost z cesta přes Poříčko - vilu čp. 18 si nechal postavit na počátku 20. stol. major Roja. Ve vile několik let pobýval také současný spisovatele Jaroslav Čejka, jehož rodině část objektu patřila. Více o J. Čejkovi tady https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_%C4%8Cejka_(spisovatel)
Z Poříčka jsme původně měli jet přes Bělokozly, ale některým se ten kopec zdál zbytečně kopcoidní, tak nám vymysleli zkratku po zelené...
ano, byla kratší a byla méně kopcoidní, ale nic není zadarmo :o)))
Tak tady to cykloMZ chtěl vzdát, ale sestup mu nebyl povolen...
pak se mu vzbouřilo i kolo, ale to už jsme byli skoro nahoře.
Pomoc! Pomoc! Já nemůžu vstát!!! Ale nakonec Libor přece jenom vstal :o)))
HonzáKu a Holfi fakt díky. Musím říct, že páteční Airlinův výlet byl velmi pěkný, ale až tato zkratka jej učinila nezapomenutelným :o)))
Při sjezdu zalehnul i brum. Prý že neměl kam uhnout...
Tohle bývalo nádraží v Ledečku.
Poslední dokopec dnešního dne a poslední vyhlídka do údolí Sázavy.
Pak už nás čekal jen sestup k řece...
a za chvíli se objevila lávka přímo do kempu...
pravda, vypadala, že už leccos pamatuje...
a dostat se na ní znamenalo vylézt po železných schodech nahoru na železniční násep a pak po dalších železných schodech na lávku...
ale dali jsme to a za chvíli už jsme byli "doma" a byla sprcha a pivo a koláče a grilování... Zkrátka pohodový večer po 50ti kilometrovém výletování Posázavím.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Období

květen 2016

Statistiky

  • 93 fotek
  • - zobrazení
  • 6 se líbí

Fototechnika

Nikon COOLPIX P330

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20160506a Samopše 2016 - pátek 6. 5.
Komentáře Přidat