20140903 Terezín
Už dlouho jsem se chtěla podívat do Terezína - o letošní dovolené jsem si konečně tenhle výlet udělala.
Cestou mě v Doksanech zaujala tahle barokní brána...
procházelo se krz ní ke klášteru, ale hned za bránou mě zastavila ochranka, že prý se tu filmuje, takže je vstup zakázán.
Takj holt někdy jindy.
A pak už jsem dojela do Terezína - město je rozděleno na Malou a Hlavní pevnost a od Prahy se přijede přímo na parkoviště k Malé pevnosti.
Legenda k mapce aneb co vše lze v rámci "památníku Terezín" navštívit a vidět.
Parkovné bylo lidové - 50,- Kč na celý den a navíc lístek sloužil jako volná vstupenka do automuzea u parkoviště. Toho jsem ale nevyužila - po návštěvě Malé pevnosti jít do automuzea, to opravdu nejde.
Moje první cesta vedla do Malé pevnosti.
Apřímo u cesty je Národní hřbitov, který vznikal v letech 1945 - 1958 a jsou zde uloženy ostatky až 10.000 obětí.
Terezín sloužil jako židovské ghetto, takže židovská symbolika se zde objevuje všude.
Vstupní brána do Malé pevnosti.
Tady je umístěna pokladna.
Zvolila jsem plné vstupné, tj. vstupné do všech objektů památníku...
a připlatila jsem si i poplatek za focení.
Ne, informační leták jsem neobdržela...
ten jsem si musela zkoupit v suvenýrech. Ale investice 5,- Kč se rozhodně vyplatila. Mapka a krátké popisky se víc než hodily.
A hurá na prohlídku. Je nutno si uvědomit, že Malá pevnost sloužila jako policejní věznice gestapa, takže tady byly o něco tvrdší podmínky než v Hlavní pevnosti, která sloužila jako židovské ghetto.
Bránou se prošlo na správní dvůr...
kde byly přijímány a odbavovány transporty.
Po levé straně byla přijímací kancelář, strážnice, kancelář velitele věznice a skladiště oděvů, kde vězni museli odevzdat své civilní oblečení a obdrželi vojenské uniformy poraženeckých armád.
Do jednotlivých místností bylo možno i nahlédnout - najdou se tu ukázky tehdejšího vybavení.
Touto branou se prošlo na I. dvůr.
Tady se nacházelo 17 hromadných cel, samotky a hygienické zázemí. Ale jedno po druhém.
Pohled do dvora.
Bylo zde umístěno až 1.500 vězňů - v 17 hromadných celách a ve 20 samotkách.
Tady je první z bloků...
kde byly tři hromadné cely.
Ve dvou větších celách - jedna byla tzv. Ruská pro Ruské zajatce - bylo "ubytováno" 60 - 90 vězňů.
Jednoduché úložné prostory a nechyběla ani kamna.
V některých místnostech se našly velmi zajímavé kousky.
A nechyběla ani uzavřená komůrka...
a koho to zajímá, tak to nebyly žádné turecké záchody.
Vpravo je cela č. 1 = tzv. ruská cela, vlevo je cela č. 2 pro vězně ze židovského ghetta a uprostřed je nejobávanější cela č. 2...
jde o prostor asi 5 x 4 metrů bez jakéhokoliv vybavení a hygienického zázemí. Sem bylo údajně natěsnáno až 70 židovských vězňů, kteří ve stoje museli i spát.
Pamětní deska u vchodu do bloku.
A je tu další blok...
tady byla ošetřovna, kde úředně působil policejní lékař přidělený z Litoměřic.
Proti bloku A a B byla kancelář velitele I. dvora.
A byl tu další blok, který začínal malým uzavřeným dvorkem...
a pokračoval touto budovou...
kde byly samotky.
A hned první cela nesla jméno Gavrila Principa...
účastníka sarajevského atentátu, který tu byl v roce 1914 vězněn.
Ale zpět k samotkám - po vstupu do bloku jsem se ocitla v chodbě plné dveří...
a za každými dveřmi byla jedna cela - s okýnkem...
nebo bez okýnka. Každopádně všechny byly o velikosti cca 2 x 3 metry a všechny byly u stropu do oblouku - to netuším proč.
V každé cele byla takováhle zástěna...
za kterou se v minulosti skrývalo nějaké topidlo.
Topení bylo obsluhováno z chodby a bylo vždy pro dvě cely.
Prezicní práce, jen co je pravda.
Ze dvorka se vcházelo ještě do další místnosti...
což byla velmi jednoduchá umývárna.
Hlavní hygienické zázemí bylo v této budově...
Kromě koupelny tu byla i odvšivárna.
Vstupní místnost - tak tady se asi odkládaly oděvy k odvšivení...
na to bych tipovala tenhle kotel...
z druhé strany to vypadalo takhle.
Zřejmě kotel na horkou vodu.
A tady byla hromadná umývárna. Se shora zkrátka tekla voda, která se nedala nijak ovládat.
Kolik lidí najednou se tady asi "koupalo".
Sousední místnost zřejmě sloužila jako šatna.
V tomto bloku byla marodka...
Ale po první světové válce i zde bylo vězení.
Místnost marodky.
Tzv. vzorná holírna - místnost byla upravena až v roce 1944 a měla prezentovat, jak se ve vězení dbá o hygienu.
Z I. dvora se dál prošlo průchodem v hradbách...
na pevnostní val...
kde byl nemocnicční blok...
používaný halvně v období epidemií.
Vstupní prostor...
ze kterého jdou na obě strany křídla rozdělená na tři místnosti. Pravá strana je prázdná...
ale levá strana je věnovaná Dr. Miladě Horákové.
Najdou se zde fotografie a písemnosti ze soukromého života, ale hlavně jsou zde i dokumenty z procesu - neskutečné zvěrstvo.
Rozsudek...
V poslení místnosti je několik pamětních desek...
z nichž hlavní je věnovaná Dr. Horákové.
Proti nemocničnímu bloku byla márnice a vchod do kasemat, ikdyž tady se té chodbě kasemata neříká.
Vpravo byl vchod do bývalé márnice.
Prostřední branka byla vstup do chodby - musím říct, že v rámci rekonstrukce se tady objevují zajímavá díla.
Chodba měla být údajně dlouhá 500 metrů...
ale osobně bych tipovala, že byla o něco delší. Průchod chodbou semi jednu chvíli zdál nekonečný a musím říct, že kdybych nepotkala nějakou výpravu s průvdocem, asi bych na konec ani nedošla.
Na konci jsem zjistila, že průchod chodbou je pouze jednosměrný.
Podle mapky jsem zjsitila, že jsem prošla docela slušný kus.
Z chodby jsem vylezla u popraviště - v malé pevnosti se začalo popravovat v roce 1943 a navíc bez soudního rozsudku.
Informační tabulka.
Místo nejpočetnější popravy z 2. 5. 1945.
Je zde i šibenice, ale ta byla údajně použita jen jednou k popravě 3 osob.
Průchodem ve valu se vyšlo nahoru na val...
dnes je místo pietně upraveno...
ale v době věznice zde byly hromadné hroby.
Jedna z plastik, které jsou v Malé pevnosti rozmisťovány.
Tzv. brána smrti...
tudy se procházelo na popraviště...
brána ze strany popraviště.
Bránou smrti se zase prošlo do Malé pevnosti...
a hned vedle brány byl bazén. Tam byl ale vstup zakázaný...
ale hned se ukázalo, že je zakázáno chodit na hradby.
Tahle nádrž byla původně vystavěna jako protipožární, rodiny dozorců ji ale využívali jako bazén. Poloha vedle brány smrti je poněkud morbidní...
V této budově bylo pro zabavení dozorčího personálu vybudováno v roce 1942 kino. Promítací místnost je tu i dnes a je možné tu shlédnout dokumentární film.
V roce 1943 byl přistavěn IV. dvůr, kde bylo vězněno až 3.000 vězňů.
Brána na IV. dvůr byla dvojitá...
a mezi bránami byla správa IV. dvora.
Dnes je v této budově vytvořeno pietní místo.
Dláždění průchodu na IV. dvůr.
Info ke IV. dvoru.
IV. dvůr - vlevo jsou hromadné cely, vpravo samotky a uprostřed je 6 menších hromadných cel a popraviště pro výstrahu.
Hromadná cela - bylozde vězněno 400 - 600 vězňů.
Čtyř palandy...
nesměla chybět kamna, ikdyž je otázka, do jaké míry dokázala tahle kamna celu vytopit...
vedle dveří zavírací WC a dvě řady umyvadel...
pro 600 lidí ale nedostatečné.
Cely a popraviště pro výstrahu...
pietní místou popraviště...
popraviště...
kde byli pro výstrahu popraveni 3 muži a jedna žena - jeden muž se pokusil o útěk, ostatní byli náhodně vybraní.
Cely u popraviště byly menší...
ale i zde bylo umístěno víc vězňů, než byla kapacita.
Cela u popraviště.
Po pravé straně dvora byly samotky...
ale i ty byly používány jako hromadné cely.
V každém bloku samotek byla první místnost vyhrazena "hygieně" - pokud se tomuhle korytu dá tak říkat.
Dál byly místnůstky asi 1,2 x 2 metry - nedovedu si představit, kolik vězňů mohli do takovéhle samotky nacpat.
V některých samotkách byla na ukázku i "postel".
Uprostřed Mělé pevnosti byly dvě budovy určené pro velení a obslužný dozor.
Tato budova sloužila jako kasárna strážnímu oddílu SS...
dnes je zde muzeum.
Jj, i tady rostou :o)))
A tahle budova naproti...
byla určena pro velitele pevnosti a dozorce a jejich rodiny.
Pomalu jsem se blížila ke konci prohlídky...
což byla tato budova. Za vraty je II. dvůr a vedle je bývalá kantýna.
Na II. dvůr byl vstup zakázaný.
V bývalé kantýně je dnes občerstvení, ale zatím jsem si vystačila se svou mrkví :o))).
Mojí druhou zastávkou bylo pietní místo u Ohře.
Auto jsem zaparkovala v Hlavní pevnosti u téhle brány...
jde o Dolní vodní bránu...
zvenčí nic moc, ale uvnitř se nacházejí velmi pěkné klenby. Odér ale nic moc. Zcela evidentně slouží průchod bránou jako WC a v různých zákoutích to občas asi pěkně "žije".
Bránou jsem prošla k Ohři...
a dál se šlo cestou podél Ohře...
až na pietní místo.
Místu dominuje nový památník...
s pamětní destou...
a vedle je původní pomníček - na místě, odkud byl popel asi 22.000 zemřelých vězňů nasypán do Ohře.
Cestou zpět jsem potkala výstavního koníka "od Ferdy Mravence" - takový se hned tak nevidí.
A zaujal mě výhled na Litoměřice. Ten posekaný trávník, to je golfové hřiště - musím říct, že to bych tady tedy nečekala.
A jsem zpátky u dolní brány.
Naproti bráně mě zaujal tenhle dům, resp. výzdoba pod střechou...
a zejména pak její prostřední část :o))) Jestlipak někdů vůbec tuší, že se tady páni zedníci či štukatéři takhle zvěčnili :o)))
Byla jsem v Hlavní pevnosti, která v době 2. světová války sloužila jako židovské ghetto. Před válkou zde žilo asi 7.000 lidí, během války se jich tu vystřídalo až 140.000. V nejtěžších dobách zde žilo až 58.500 mužů, žen a dětí. Ubytovací plocha pro jednocho činila asi 1,6 m2 a hygienické podmínky byl zcela nedostačující.
První zastávkou bylo Muzeum ghetta...
které bylo umístěno v budově, která v období ghetta sloužila jako chlapecký domov.
Děti v židovském ghettu.
Schodiště je zdobeno obrázky dětí z ghetta.
Nad tím až zůstává rozum stát. Nesmyslný fanatismus.
Jeden ze zákonů z r. 1940.
Celá expozice muzea je velmi zajímavá. Nejzajímavější pak byla mapa trasportů do a z Terezína...
mapa.
A druhá, kde jsou místa označená podle toho, o jaký "tábor" šlo...
mapa.
S muzeem souvisí Park Terezínských dětí, který je za muzeem.
Je to malý parčík, kde je pár laviček...
v centru pakru je tahle zvláštní plastika...
nepřirozeně přetočená postava ženy...
vše je ale vyjasněno na desce vedle sloupu s plastikou.
A pak je tu ještě tahle kašna.
Severní strana náměstí - vpravo vykukuje budova muzea, za budovou vlevo je Park Terezínských dětí.
Kostel Vzkříšení Páně na náměstí...
bohužel byl uzavřený.
Moje další cesta vedla do Modlitebny a repliky mansardy "v Dlouhé" - na plánku je, bohužel, vyznečeno chybně. Tahle expozice se nachází v bloku vpravo od toho, který je vyznačen.
Expozice se skrývá v tomto nenápadném domě.
Krátké info k expozici, která byla otevřena nedávno, protože zbytky modlitebny byly objeveny až v 90. letech 20. stol.
Expozice se nachází na dvorku domu - nahoře je replika mansardy, dole v rohu je modlitebna.
Tady je replika mansardy...
vstup je ale doporučen max. 5 osobám.
Jsou tu tři místnosti - jakási ložnice. Postelí tu bylo asi 5, kolik tu ale skutečně bydlelo lidí, to si odhadnout netroufám.
Trojpalandy byly v ghettu docela běžná věc...
Police na boty vedle dveří - průhled je do vstupní předsíňky a do druhé místnosti.
V zadní části mezi pokoji byla kuchyňka...
kuchyňka.
Druhá místnost, kde je ukázka dalšího tehdejšího vybavení...
šaty s typickou hvězdou. Jen mě napadá, že jsem tam neviděl ažádné hygienické zázemí.
Dole v rohu dvorku byl vchod do modlitebny. Sem už byl povolen vstup až 10 osobám.
Ve sklepních prostorách jsou k vidění jen zbytky výzdoby...
modlitebna.
Další zastávka není v téhle mapce vyznačena...
ale jde o kolejovou vlečku - tyto koleje tady orpavdu nejsou zapomenuty, ty jsou součástí památníku.
Vedle kolejí je pak pamětní deska...
a informace PROČ.
Pak jsem kousek přeskočila a jela jsem nejprve na hřbitov...
tady jsem zaplatila další parkovné, ale 10,- Kč nebyla žádná dramatická částka.
Do areálu hřbitova mohou muži jen s pokrytou hlavou, ale co jsem viděla, tak se to nijak nedodržuje ani nepostihuje.
A takhle vypadá "čepička", kterou je možno za 20,- Kč zakoupit.
Plánek hřbitova - já jsem začala prohlídku zprava, protože u krematoria byla zrovna velká výprava cizinců.
Legenda k plánku.
Část věnovaná sovětským vojákům...
památník...
deska s básní V. Nezvala.
Naproti je další oddíl - tady ale žádné hroby nebyly...
jde o památník válečným zajatcům z I. světové války...
památník.
Původní pomníčky, které pozůstalí zřizovali po válce. Při rekonstrukci hřbitova v 70. letech 20. stol. z nich byl vytvořen samostatný oddíl.
Je zde i jeden z hromadného hrobu.
Největší část hřbitova tvoří židovský hřbitov...
jehož dominantou je tato "menora".
Jedinou budovou na hřbitově je budova krematoria...
původně jsem dovnitř jít nechtěla, ale pak jsem tam přece jenom nahlédla.
Informace ke krematoriu.
Hlavní místnost krematoria tvoří 4 spalovací pece...
topná část...
takhle zblízka jsem tato zařízení ještě neviděla a musím říct, že to se mnou dost zatřáslo. Až bříliš blízké setkání s tím, co je krátce po životě.
Apak tubyla ještě jedna místnost...
pitevna - pro pípady, kdy nebylo zcela jasné úmrtí.
Skříňka s dobovými nástroji.
Ale zase zpátky na hřbitov - tam to na mě nepůsobilo tak stísněně. Dalším památníkem je tenhle strom, nebo spíš jeho torzo...
strom byl vysazen v r. 1943 mládeží v ghettu.
Další část hřbitova je vyhrazena "těm, kterým nebylo dopřáno mít hrob ve své zemi"...
jako první je Československo, kde je hromadný hrob...
a pak následuje tzv. "Alej národů".
Cestou ze hřbitova jsem udělala zastávku u objektů, které se hřbitovem úzce souvisely.
V těchto prostorách bývalo kolumbárium...
do chodeb se dnes ale jít nedá...
plán původního kolumbária...
a nákres dnešního památníku.
Vstupní chodba...
chodba s pamětními deskami...
a v poslední části je ukázka uložení papírových uren...
ukládání uren...
uložení papírových uren.
Naproti kolubáriu byly obřadní místnosti a vchod domárnice.
Úplně vpravo byla křesťanská obřadní síň...
obřadní síň.
Uprostřed byla židovská obřadní síň...
obřadní síň.
A vlevo je průchod valem...
ke vchodu do márnice.
Chodba vede dolů...
současný plánek expozice márnice...
A jsem na konci chodby - první dojem mi doslova vyrazil dech.
V první části je památník městům, odkud byly židé přiváženi do Terezína...
a naproti je pohřební vůz.
V další části jsou dřevěné rakve, které vyráběli vězni...
ta samostatná část paradoxně není víko, ale dno, ke kterému byly zemřelí přivazováni a pohřbíváni. Víko, tedy větší část, se používala opakovaně.
V další části byly stoly, které sloužily k omývání a oblékání zemřelých...
a v poslední části...
byla pietní místnost...
s pamětní deskou a dále zde byly stojany s prstí z koncentračních táborů, kde zemřelo nejvíce židů.
Poslední zastávkou byla bývalá Magdeburská kasárna...
kde je opět muzeum...
Na začátku je replika ubikace, které byly pro ubytování židů zřizovány...
opět trojpalandy...
a lůžko byl v podstatě jediný prostor, který každý měl. Je ale otázka, zda lůžko užívala jen jedna osoba nebo víc.
V tomto muzeu bylo focení zakázáno, takže víc fotek jsem tady nepořídila. Expozice ukazuje život v ghettu i z druhé strany - jsou zde ukázky hudební, literární, malířské a divadelní tvorby lidí, kteří žili v ghettu.
Celý památník Terezín na mě velmi zapůsobil - všechny expozice jsou zajímavé a dobře udělané. Ani mi nakonec nevadilo, že jsou od povodní 2012 uzavřeny podzemní chodby - průchod kasematy mi stačil. Překvapilo mě, že jsem tu potkala velké množství organizovaných prohlídek cizinců a hlavně studentů tak kolem 17 - 18 let. Česky mluvící bych, bohužel, spočítala na prstech jedné ruky. Myslím, že návštěva tohoto pmátníku by rozhodně neškodila ani našim studentům. Dokud se to nevidí na vlastní oči, nedovede si člověk ani v nejmenším představit, co se skrývá za pojmem "židovské ghetto". Je dobře, že takovéhle památníky existují.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Období

září 2014

Statistiky

  • 253 fotek
  • - zobrazení
  • 3 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
20140903 Terezín
Komentáře Přidat